Château Mangot

Historie a současnost – Château Mangot

Château Mangot je v Saint-Émilionu jméno, které v posledních letech výrazně posílilo svou reputaci – a přitom stojí na příběhu, jenž se neodehrává v řádu dekád, ale staletí. Vinařství leží na východním okraji apelace, v katastru Saint-Étienne-de-Lisse, na amfiteatrálně tvarované krajině s jižní orientací, kde se střídají svahy, terasy i plošiny. Právě tento „přírodní cirk“ dává vínu z Château Mangot jednu z nejcennějších vlastností: produkt tu nevzniká z jedné uniformní parcely, ale z mozaiky poloh, expozic a půd, které se dají skládat do cuvée s velkou hloubkou. Současně jde o typický rodinný statek, kde je lidský otisk v každém kroku – od ruční sklizně až po styl zvolené vinifikace a zrání.

Pět století historie a první velké milníky. Vinařství samo svůj příběh rámuje především dlouhou kontinuitou: Mangot je zmiňováno jako významná vinařská entita už v roce 1556 a první výsadby „v řádcích“ se uvádějí kolem roku 1561. Následně se panství postupně rozvíjelo a na konci 19. století dostalo výraznější architektonickou podobu, když se v roce 1890 připomíná zásah architekta Mollo. Začátek 20. století pak přinesl důležitá potvrzení kvality: Mangot získalo medaili na pařížské zemědělské soutěži v roce 1908 a velkou cenu na světové výstavě v roce 1910. Tyto historické momenty nejsou jen dekorací – ukazují, že terroir Mangotu měl potenciál už dávno před tím, než se z moderního Saint-Émilionu stal globální fenomén.

Za skutečně zásadní moderní mezník se považuje rok 1954, kdy se Simone a Jean Petit rozhodli dát panství nový směr. Jejich práce bývá popisována téměř jako „stavba vinice hektar po hektaru“: postupně vybudovali a konsolidovali rozlehlé vinohradnické zázemí, které dnes tvoří páteř Mangotu. V této etapě se zároveň objevuje důležitý motiv, který se bude vracet i později: neustálé rozšiřování know-how a ambice dělat víno s vlastním rukopisem, nikoli jen „správné“ víno podle regionálního stereotypu.

Období obnovy od roku 1989. Další výrazný posun nastal v roce 1989, kdy se do vedení zapojila Anne-Marie (dcera Simone a Jeana) se svým manželem Jean-Guyem Todeschinim. Vinařství začalo systematicky mapovat a valorizovat své terroiry, přestavovalo vinice, zavádělo terasy, řešilo drenáže a modernizovalo budovy i sklep. Právě v této době se zdůrazňuje důraz na kvalitu jako hlavní cíl – a také se připomíná, že z rozsahu zhruba 34 hektarů se podařilo získat označení Grand Cru pro vinice v rámci Saint-Émilionu. Pokud se na styl Mangotu díváme dnešní optikou, tohle je okamžik, kdy se panství odklonilo od pouhého „produkčního statku“ směrem k ambicióznímu cru postavenému na terroiru a selekci.

V roce 2008 se k rodičům připojili synové Karl a Yann Todeschini a právě tato dvojice je dnes vnímána jako motor současné identity. Karl je popisován jako „muž vinice a vína“: vede práce ve vinicích, dohlíží na technickou stránku a je hluboce orientovaný na přírodu a environmentální přístup. Yann naopak stojí u obchodní a komunikační stránky, ale zároveň je přítomný i ve sklepě během vinifikace – propojuje tedy techniku s tím, jak se víno vysvětluje a prodává. Díky jejich spolupráci vznikly i další cuvée a projekty v rámci rodinného portfolia, zatímco vlajkovou lodí zůstává Château Mangot jako nejčistší obraz místního terroiru.

Rozloha vinic a „kompaktní“ krajina Mangotu. Z hlediska rozlohy je Mangot zajímavý tím, že jde o velký, ale zároveň velmi souvislý celek. Panství tvoří přibližně 37 hektarů „v jednom kuse“, z nichž zhruba 34 hektarů je osázeno révou; část plochy je záměrně vyčleněna pro biodiverzitu a ekologické kompenzační zóny (živé ploty, lesíky, remízky, travnaté pásy). Pro praktickou produkci se často uvádí přibližně 30 hektarů v aktuální „produkční“ fázi, což odpovídá tomu, že část vinic může být v obnově nebo mimo hlavní tok výroby. Vinice leží ve výrazném výškovém rozpětí – přibližně 34 až 89 metrů nad hladinou oceánu – a právě nejvyšší bod se připomíná jako jeden z nejvýše položených v rámci apelace. Význam tohoto rozpětí je jednoduchý: v teplých ročnících vyšší polohy pomáhají držet svěžest, zatímco svahy a terasy dodávají koncentraci a aromatickou zralost.

Vinařství popisuje svůj terroir jako čtyři hlavní zóny: úpatí svahu, svahy, terasy a plošiny. V rámci těchto zón pracuje s 21 samostatnými parcelami, které se liší nejen půdou, ale i expozicí, výškou, mikroklimatem a věkem keřů. Geologicky se zdůrazňuje dominance vápence – včetně asteriovaného vápence – a také vápencových „molas“ (měkčích hornin), které se objevují zejména na svazích. Výsledkem je typická kombinace, kterou Mangot často popisuje jako dialog mezi napětím a minerální svěžestí vápence a šťavnatostí, kterou do vína vnáší jílovitá složka. Průměrné stáří vinic se uvádí kolem 43 let, což je pro strukturu a hloubku výsledného vína ideální, a hustota výsadby okolo 6 000 keřů na hektar přirozeně podporuje koncentraci a rovnováhu.

Odrůdová skladba: Merlot jako srdce, Cabernet Franc jako páteř. Mangot je typickým pravobřežním stylem postaveným na Merlotu, doplněném Cabernet Francem a menším podílem Cabernet Sauvignon. U hlavních vín a ročníků se setkáte s poměry kolem 65 % Merlot, 30 % Cabernet Franc a 5 % Cabernet Sauvignon; u „klasičtějšího“ Château Mangot (Saint-Émilion Grand Cru) se často uvádí také interpretace kolem 80 % Merlot, 15 % Cabernet Franc a 5 % Cabernet Sauvignon. V praxi to není rozpor, ale projev selekce a rozdílných profilů jednotlivých vín v portfoliu. Z hlediska stylu je podstatné, že Cabernet Franc není pouze kořenící doplněk: na vápenci a ve vyšších polohách dává vínu květinovou noblesu, energii a schopnost zrání, zatímco Merlot přináší plnost, ovocné jádro a sametovou strukturu.

Filozofie hospodaření: živá půda, organika a biodynamická cesta. Současný Mangot se zřetelně profiluje jako ekologicky zaměřené vinařství. Pracuje se zatravněním mezi řádky (směsi obilnin a luštěnin), organickými vstupy typu kompostu a hnoje a důslednou péčí o strukturu půdy. Vinařství zdůrazňuje organické hospodaření a také využívání biodynamických přípravků a fytoterapie jako podpory přirozené obranyschopnosti révy. Přirozeným důsledkem je organická certifikace a také postupná konverze směrem k biodynamice v systému Biodyvin. V kontextu klimatických výkyvů posledních let je důležitý i praktický dopad: práce s mulčem, neobdělávanými pásy a vegetačním krytem pomáhá držet vlhkost v půdě a tlumit stres révy v horkých a suchých obdobích.

Sklizeň a selekce. Základem stylu Mangotu je ruční sklizeň s důrazem na sběr po parcelách a podle odrůd. Nejde jen o logistiku, ale o filozofii: každá parcela má jiný průběh dozrávání, a proto se sklízí ve chvíli, kdy má optimální poměr cukrů, kyselin a fenolické zralosti. V ročnících s extrémy počasí se tento přístup stává zásadním rozdílem mezi „velkým vínem“ a pouhou koncentrací bez elegance. Hrozny procházejí rychlým, ale přísným tříděním: moderní vibrační třídicí stůl, po němž následuje odstopkování a příprava na maceraci.

Vinifikace. Vinařství klade důraz na vinifikaci v malých šaržích tak, aby se dalo přesně přizpůsobit intenzitě extrakce jednotlivým partiím. Používá se předfermentační macerace při velmi nízké teplotě, což podporuje aromatickou čistotu a jemnější texturu. Alkoholová fermentace probíhá v teplotně kontrolovaných nerezových tancích a je vedena jako „jemná“ vinifikace, která upřednostňuje postupné získávání tříslovin před agresivním vyluhováním. Délka macerace se podle vína a ročníku liší: u některých partií zhruba čtyři týdny, u vybraných šarží až kolem 35 dní, přičemž tým provádí každodenní degustace a rozhoduje o rytmu přečerpávání a dalších zásahů. Malolaktická fermentace je poté vedena odděleně pro jednotlivé partie, aby se zachovala čitelnost terroiru i „rukopis“ každé složky cuvée.

Zrání. Způsob zrání je jedním z nejzajímavějších rysů současného Mangotu, protože se nespoléhá jen na tradiční bariky. U hlavního cuvée je zrání přibližně 13 až 15 měsíců, a to v promyšleném mixu nádob: část v dubových sudech (s poměrně střídmým podílem nových sudů - okolo čtvrtiny), část v amforách, část v nerezu a menší podíl ve větších dřevěných nádobách (cask). Přibližně 70 % zraje v sudech (z toho 25 % nové), 15 % v amforách, 10 % v nerezu a 5 % ve velkém dřevě. Tento přístup má jasný cíl: sud dodá rám a texturu, amfora podpoří čistotu a „vertikální“ energii, nerez uchová ovocitost a čerstvost a větší dřevo integruje strukturu bez výrazné aromatické stopy. Výsledkem je víno, které působí moderně, ale neztrácí identitu místa.

Rok 2022: povýšení na Saint-Émilion Grand Cru Classé. Pro současnou reputaci Mangotu je zlomový rok 2022, který si vinařství připomíná jako historický okamžik: v září 2022 bylo panství zařazeno mezi Saint-Émilion Grand Cru Classé. Pro rodinný příběh je důležité, že to vinařství interpretuje jako vyvrcholení práce tří generací během zhruba sedmi desetiletí. Zároveň je symbolické, že prvním ročníkem nesoucím tuto klasifikaci je právě ročník 2022 – ročník s horkým létem, který o to víc testuje schopnost udržet eleganci a svěžest. Vinařství zdůrazňuje, že právě vápencový charakter poloh dává vínu hustotu a minerální napětí, zatímco jíl přináší šťavnatost a oblost.

Hodnocení a vnímání na trhu. Château Mangot je často zmiňováno jako víno, které v dobrých ročnících překvapí poměrem kvality a ceny – a nezřídka se objevují hodnocení ve vyšších devadesátkových hodnotách u nejpovedenějších let. U ročníku 2020 se například vyzdvihuje čistota aromatiky, vrstvené ovoce, sametové třísloviny a dlouhá, křídově minerální dochuť; právě mineralita se opakovaně objevuje jako „podpis“ vápencového podloží. Ročník 2022 bývá prezentován jako jeden z nejambicióznějších v historii panství – s důrazem na energii, rovnováhu mezi intenzitou a svěžestí a slibný potenciál zrání. Pozitivní odezva kritiků se obvykle točí kolem toho, že Mangot umí nabídnout koncentrované Saint-Émilion, které však nepůsobí těžkopádně: třísloviny jsou jemně zapracované, ovoce je přesné a závěr často nese „křídově“ slanou stopu.

Chuťový profil. Ve sklenici se Mangot typicky pohybuje na ose zralého červeného a tmavého ovoce: třešeň, ostružina a švestka, často doplněné květinovými tóny a jemnou kořenitostí. Cabernet Franc přidává energii, někdy náznak bylin, fialek a napětí v závěru; Cabernet Sauvignon (v malém podílu) přináší strukturu a „ramena“ pro zrání. Moderní práce se zráním (včetně amfor) umí podpořit čistotu aromatiky a dát vínu pružnost, která je v Saint-Émilionu stále vyhledávanější: víno je bohaté, ale zůstává šťavnaté.

Lidé jako klíčová součást stylu. V případě Château Mangot je personální kontinuita jedním z nejdůležitějších faktorů. Rodina Todeschini (s kořeny v rodině Petit) se na panství dívá jako na dlouhodobý projekt, kde se rozhodnutí dělají s výhledem na budoucnost vinic, nikoli jen na okamžitou „úspěšnost ročníku“. Anne-Marie a Jean-Guy vtiskli panství moderní infrastrukturu, Karl a Yann přinesli technickou zvídavost, důraz na životní prostředí a zároveň schopnost otevřeně komunikovat styl vín. Pro zákazníka je to čitelné: Mangot nepůsobí jako anonymní produkt, ale jako víno s jasnou rodinnou DNA, která stojí na práci, zodpovědnosti a ambici posouvat kvalitu bez ztráty autenticity.

Současnost: autentická interpretace místa. Dnešní Château Mangot je kombinací velké rozlohy a detailní práce, což není v Bordeaux samozřejmé. Kompaktní 37hektarový celek s 21 parcelami, čtyřmi zónami terroiru a výrazným vápencovým charakterem umožňuje skládat víno s bohatostí i energií. Přístup k vinifikaci a zrání je moderní a experimentálně otevřený (amfory, různé typy nádob), ale cílem není efekt – cílem je co nejčistší interpretace terroiru a ročníku. A díky povýšení na Saint-Émilion Grand Cru Classé v roce 2022 se Mangot posunul i symbolicky: z adresy pro znalce a hledače hodnoty do kategorie, kterou je třeba brát jako pevnou součást špičky východního Saint-Émilionu.