Château Cheval Blanc - historie a současnost

Château Cheval Blanc - přehled   ...   Koupit Château Cheval Blanc

 

„Bílý kůň“: legenda Saint-Émilionu, která stojí jednou nohou v Pomerolu

Château Cheval Blanc patří k těm jménům Bordeaux, která se člověku nevtírají hlasitým marketingem, ale zůstávají v paměti zvláštní jistotou. Je to víno, které v dobrých ročnících umí být opulentní a přitom přísné; hedvábné a přesto energické; „velké“ bez toho, aby působilo těžce. Tohle napětí vzniká ze zdroje, který je u Cheval Blanc naprosto zásadní: ze směsi terroirů, jež je v rámci Saint-Émilionu neobvykle pestrý, a z odrůdového rukopisu, kde Cabernet Franc nehraje vedlejší roli, ale často tvoří páteř celého příběhu.

Zatímco velká část slavných jmen Saint-Émilionu stojí na vápenci, Cheval Blanc sedí na čtvrtohorních naplaveninách řeky Isle – a navíc v poloze, která leží doslova na dotek Pomerolu. V praxi to znamená, že zdejší réva často dozrává v mikroklimatu, který umí být teplý a štědrý, ale zároveň je „brzděn“ strukturou půdy. A právě to je jeden z klíčů: kdyby se Cheval Blanc opřelo jen o Merlot, teplo by mohlo svádět k přezrálosti; Cabernet Franc však do směsi vnáší aromatickou noblesu, svěžest a architekturu tříslovin. Výsledek je styl, který se často popisuje jako „pravobřežní grand cru s medockou disciplínou“ – s tím rozdílem, že tady disciplínu nevynucuje tradice, ale samotná krajina.

19. století a zrod reputace

Ve srovnání s nejstaršími aristokraty Bordeaux působí Cheval Blanc skoro jako „novější projekt“. Vinice se začala formovat v první polovině 19. století na pozemcích, které byly původně součástí širšího panství Figeac. Jméno „Cheval Blanc“ se v pramenech objevuje v polovině 19. století a postupně si buduje identitu samostatného statku.

Velmi rychle však přichází to, co v Bordeaux (a nejen tam) rozhoduje: oceňovaná kvalita na veřejných prezentacích. Cheval Blanc sbírá medaile na mezinárodních výstavách a tyto symboly úspěchu se stávají součástí jeho vizuální identity – dodnes připomínají dobu, kdy Bordeaux dobývalo svět nejen sudy, ale i prestiží. V druhé polovině 19. století už víno z Cheval Blanc je v aukcích prezentováno po boku jmen jako Margaux, Latour, Lafite či Haut-Brion a získává pověst mimořádně spolehlivého vína s "dlouhým životem". Tento moment je důležitý: Cheval Blanc si vybudovalo status ne proto, že by bylo největší nebo nejstarší, ale protože dokázalo přesvědčit obchodníky a sběratele opakovanou kvalitou.

Rodinná éra Fourcaud-Laussac: kontinuita, která držela hranice vinic po generace

Historie Cheval Blanc je po dlouhou dobu spojená s rodinou Fourcaud-Laussac, která panství formovala jako „organismus“, nikoliv jako součet parcel. Důležitým symbolem této éry jsou mimo jiné neměnné hranice vinohradu: rozvržení jednotlivých parcel a celková topografie vinic se po mnoho desetiletí měnila jen minimálně. V době, kdy se v Bordeaux často kupovalo, prodávalo a přeskupovalo, byla právě tato kontinuita jedním z tichých zdrojů identity.

Do „mýtu“ Cheval Blanc patří i lidé: sklepmistři a pracovníci, kteří zasvětili panství celý život. Takové příběhy se v Bordeaux vyprávějí často – ale u Cheval Blanc mají zvláštní váhu, protože odpovídají povaze práce na místě, kde se každý detail vrací zpět do sklenky. V tomto smyslu je Cheval Blanc školou trpělivosti: víno se tu nedělá jedním geniálním tahem, ale tisícem drobných rozhodnutí, která dávají smysl jen tehdy, když se drží pohromadě.

Zlom roku 1998: nový kapitál, ale především sázka na pokračování týmu

Rok 1998 bývá popisován jako předání štafety. Panství kupují (údajně za 150 mil. €) Bernard Arnault a Baron Albert Frère – dva přátelé a sběratelé velkých vín – a vnášejí do Cheval Blanc novou energii i investiční sílu. Pro mnoho špičkových chateaux je změna vlastníka rizikem, protože může znamenat personální otřesy a změnu stylu. Cheval Blanc však zvolilo opačný přístup: posílit prostředky, ale respektovat jádro. Dlouhodobá kontinuita vedení a „paměti místa“ se stává jedním z hlavních pilířů moderní éry.

V roce 2009 se Bernard Arnault rozhodnul svůj 50% podíl prodat společnosti LVMH (údajně za 238 mil. €). Integrace do skupiny LVMH (divize vín & destilátů) znamenala především zázemí velké skupiny, kapitál a dlouhodobou investiční stabilitu, nikoliv změnu identity vína. V praxi to znamená: důraz na práci s parcelami, selekci a technickou přesnost – nikoliv na rychlou změnu charakteru vína. Z této filosofie vyroste i nový technologický „nervový systém“ statku: moderní vinařství, které bude navržené jako nástroj pro precizní práci. 

Terroir jako mozaika: štěrk, jíl a písek v jednom domě

Cheval Blanc je často vysvětlováno jednoduchou větou: „tady se potkává Pomerol se Saint-Émilionem“. Jenže to je jen zkratka. Ve skutečnosti je terroir Cheval Blanc mozaika, v níž se střídají půdy jemné i hrubé struktury: jílovité polohy, štěrkové hřbety i písčité části – a jejich vzájemný poměr je v rámci apelace výjimečný. Historické popisy hovoří o třech hlavních typech půd; moderní pedologické mapování pracuje s ještě detailnější klasifikací a rozlišuje řadu půdních profilů napříč parcelami.

Rozhodující je, že tyto půdy neleží „někde poblíž“, ale doslova spolubydlí v rámci jedné usedlosti. Některé parcely dávají vína s měkčí, sametovou tříslovinou (typicky na jílu), jiné přinášejí větší aromatickou finesu a napětí (často na štěrku). A když se tento rozdíl správně poskládá v assemblage, vzniká typická dvojčlenná energie Cheval Blanc: mohutnost a elegance zároveň.

Moderní popis vinic zdůrazňuje, že doména je rozčleněna do desítek parcel a že každá parcela má jasně definovanou identitu podle půdy, stáří keřů, podnože i odrůdy. Na úrovni každodenní práce to znamená, že se Cheval Blanc chová spíše jako „soubor malých vinic“ než jako jedna velká. A právě proto je zde selekce tak zásadní: v některých ročnících může do Grand Vin vstoupit menší počet parcel, v jiných širší výběr – podle toho, co rok dovolí a co si styl domu žádá.

Odrůdy: Cabernet Franc jako podpis, Merlot jako sval a Cabernet Sauvignon jako jemný akcent

Pokud má Cheval Blanc jednu „genetickou“ zvláštnost, pak je to odrůdová skladba. Na pravém břehu bývá Cabernet Franc často kořením, ale tady je jedním z hlavních stavebních kamenů. V klasických údajích se často setkáte s tím, že Cabernet Franc tvoří přibližně polovinu výsadeb, Merlot zhruba čtyři desetiny a Cabernet Sauvignon jen malý podíl. V posledních desetiletích se drobné proporce mohou měnit v závislosti na obnově vinic, klonové selekci a dlouhodobé strategii; důležité však je, že Cabernet Franc zůstává „v centru“.

To je zároveň odpověď na otázku stylu: Cabernet Franc přináší do vína florální a bylinně-kořenité vrstvy, delší chuťovou linku, živější kyselinu a často i ušlechtilou tříslovinu, která nepůsobí hrubě. Merlot dodává objem, tmavší ovocnost a „měkké tělo“. Cabernet Sauvignon, byť v malém množství, může v některých ročnících přispět k páteři a k prodloužení života vína.

Historické texty připomínají ještě jednu důležitou věc: v teplejších podmínkách mikroklimatu by bez Cabernet Francu hrozilo, že víno sklouzne do přezrálého merlotového profilu. Tady je Cabernet Franc nejen odrůdou, ale stabilizačním mechanismem.

Vinice jako systém: precizní práce a sklizeň „al dente“

Cheval Blanc v posledních letech otevřeně formuluje vlastní zemědělskou filozofii: posun k agroekologii, k živým půdám bez orby, k vegetačnímu krytu mezi řádky a k obnově biodiverzity. V praxi to znamená, že mezi řádky se vysévají směsi travin a leguminóz, které se následně „položí“ a válcují tak, aby se staly zeleným hnojením a zároveň chránily strukturu půdy. Místo intenzivního mechanického zásahu se pracuje s mikroklimatem půdy a s přirozeným cyklem organické hmoty.

Sezónní práce ve vinici je sled velmi přesných zásahů: zimní řez, kdy má každý blok svého vlastního „prunera“; jarní vylamování přebytečných výhonů; letní práce s listovou stěnou a zelené sklizně, které pomáhají kontrolovat koncentraci a zdraví hroznů; a nakonec sklizeň, která není řízena kalendářem, ale zralostí.

Zvlášť zajímavý je způsob, jak Cheval Blanc popisuje cílovou zralost: nejde jen o cukr a potenciální alkohol, ale o kombinaci tří zralostí – aromatické, technologické (rovnováha cukru a kyselin) a fenolické (kvalita tříslovin). Tým ochutnává bobule a rozhoduje se parcelu po parcele. A když někdy narazí na blok, který nesplňuje laťku, jednoduše nevstoupí do Grand Vin. Tato disciplína je jedním z důvodů, proč se styl Cheval Blanc drží i v ročnících, které jsou pro Bordeaux komplikované.

„Al dente“ se tady stalo téměř programovým slovem: hrozny nemají být přezrálé, ale přesně v bodě, kdy mají šťávu, napětí a potenciál. Je to přístup, který připomíná kuchařskou filosofii: nejlepší textura se nevyrábí, nejlepší textura se trefuje.

Agroekologie a „svatyně přírody“: když vinice přestane být jen vinicí

Moderní Cheval Blanc do svého obrazu zahrnuje i něco, co by dříve velká château často nechávala v pozadí: krajinu jako celek. V souvislosti s rozšířením panství a novými projekty se na pozemcích objevují prvky polykultury – zeleninové zahrady, sady, květinové zahrady, úly – a také záměrné budování biologické rozmanitosti pomocí stromů, keřů, živých plotů a vodních prvků. Cheval Blanc tuto cestu formuluje i formálně: vydává manifest, v němž popisuje agroforesterii jako jednu z klíčových odpovědí na klimatickou změnu a úbytek biodiverzity.

Zajímavé na tom je, že to není jen „deklarace“, ale i praktický experiment v provozu špičkového grand cru. V Bordeaux, kde tlak na stabilitu výnosu bývá značný, je podobná proměna výrazem sebevědomí: panství si může dovolit dlouhodobě investovat do zdraví půdy a do krajinotvorby, protože ví, že návratnost se nepočítá jen v jedné sklizni, ale v dekádách.

Nové vinařství: architektura jako nástroj přesnosti, nikoliv jako dekorace

Jedním z nejviditelnějších symbolů moderní éry je nové vinařství navržené Christianem de Portzamparcem. Navenek působí jako dvě bílé betonové vlny, které se zvedají ze země a zase do ní mizí; okolo se rozprostírá bylinná zahrada a stavba se snaží nevystupovat proti historickému zámku, ale doplňovat ho. Někomu připadala příliš moderní, jinému fascinující – ale nejdůležitější je, jak je navržena uvnitř: umožňuje vinifikaci po parcelách s mimořádnou mírou kontroly.

V provozu stojí řady betonových tanků různých velikostí (od malých až po výrazně větší), přičemž každý je „ušitý“ na míru konkrétní parcele. Na tancích se objevují identifikační údaje – číslo parcely, odrůda, často i rok výsadby – a tím se z vinařství stává doslova mapa vinice převedená do sklepa. Cíl je jednoduchý, ale náročný: umožnit, aby každá parcela zazněla vlastním hlasem, a teprve potom rozhodnout, co má být součástí Grand Vin, co patří do druhého vína a co je lepší nechat stranou.

Technologicky je důležité i to, že systém pracuje s gravitací a minimalizuje potřebu agresivního čerpání. U grand cru, kde se řeší textura tříslovin v jednotkách jemnosti, není „způsob přepravy moštu“ detail – je to součást stylu.

Vinifikace krok za krokem

Cheval Blanc začíná už u třídění – a to ve více úrovních. První selekce probíhá přímo ve vinici, kde sběrači vyřazují hrozny, které neodpovídají standardu. Následuje třídicí stůl ve sklepě, kde se kontroluje celý hrozen. A další kontrola přichází po odstopkování, kdy se posuzují jednotlivé bobule. Cílem není dramatická „show“, ale čistota materiálu: čím méně kompromisů na začátku, tím méně potřeby korekcí později.

Odstopkované bobule se dávají do malých nádob a poté – parcelu po parcele – do určeného tanku, často gravitačně. Fermentace se v moderním pojetí Cheval Blanc opírá o vlastní fermentační princip: připravené kvasinky jsou založené na domácí kultuře s využitím původních kmenů. Je to kompromis mezi spontánností a kontrolou: zachovat identitu místa, ale snížit riziko, které v teplejších ročnících roste s vyšší cukernatostí moštu.

Extrakce probíhá především formou jemných přečerpávání (pumping-over). V pravidelném rytmu se mošt přelévá přes matolinový klobouk tak, aby se třísloviny a barva uvolňovaly kontrolovaně a bez hrubosti. Důležitá je i každodenní degustace: vzorky z jednotlivých tanků se ochutnávají po týdny, aby se sledovala struktura a vývoj extrakce. Část procesu zahrnuje i období po alkoholovém kvašení, kdy víno zůstává v kontaktu se slupkami a dochází k „zakulacení“ tříslovin – cílem je hedvábí, ne síla za každou cenu.

Lisování a práce s lisovaným vínem patří k nejcitlivějším tématům. V některých popisech se uvádí, že lisované víno může tvořit zhruba desetinu produkce; zároveň se zdůrazňuje, že lisované frakce jsou aromaticky hrubší a proto jsou drženy odděleně a používány velmi selektivně, často spíše mimo hlavní blend Grand Vin. To je typické pro vinařství, které staví kvalitu na čistotě volnotoku a na textuře.

Malolaktická fermentace probíhá tak, aby se zachovala aromatická identita jednotlivých parcel; teprve poté se přistupuje k prvnímu „setkání“ parcel – obvykle po několika měsících zrání – kdy začíná proces assemblage.

Élevage

Zrání v sudu je u Cheval Blanc dlouhé a přísně kontrolované. Běžně se uvádí přibližně šestnáct až osmnáct měsíců v barikových sudech při stabilní sklepní teplotě. Dům pracuje s výhradně novými sudy, které jsou vybírány od více bednářů, aby se předešlo monotónnosti dřeva a přílišnému „opečení“ aromatiky. Zajímavé je i to, jak se mluví o zdroji dřeva: duby z prestižních francouzských lesů a důraz na štípání dřeva (nikoliv řezání), což má vliv na jemnost a strukturu tříslovin ze dřeva.

Velkou roli hraje pravidelné stáčení (racking). Nejde jen o „technickou operaci“, ale o způsob čištění a stabilizace vína s minimem agresivních zásahů. Stáčení se opakuje v několikaměsíčních intervalech, často manuálně, a s kontrolou přístupu kyslíku. Filosofie je jasná: vyhnout se filtrům a pumpám tam, kde by mohly narušit rovnováhu, a spoléhat na čas a přesné gesto. Vinařství tak pracuje se dřevem jako s laboratorně sledovaným parametrem, ale zároveň bez toho, aby ztratilo řemeslnou stránku: "degustace" sudů naslepo, zpětná vazba bednářům a dlouhodobé ladění aromatické přesnosti.

Assemblage: kdy se z mapy parcel stane „jediný kůň“

U Cheval Blanc je assemblage považována za jeden z nejzásadnějších okamžiků roku. Po úvodním zrání se jednotlivé parcely poprvé potkají a tým rozhoduje, které komponenty mají sílu a noblesu pro Grand Vin. V některých ročnících jde o patnáct parcel, jindy o několik desítek – podle toho, jak rok „rozdal karty“. Důležité je, že volba není mechanická a odrůdové poměry nejsou předem předepsané. Cheval Blanc se nesnaží vyrobit identické víno každým rokem; snaží se vyrobit nejlepší interpretaci ročníku v rámci svého stylu: svěžest, elegance, finesa, délka a rovnováha.

V této fázi se také potvrzuje stará pravda o Cheval Blanc: tajemství není jen v Cabernet Francu nebo v Merlotu, ale v jejich harmonii. Cabernet Franc dává tón, Merlot vyplní prostor – a dohromady vytvářejí víno, které umí být zároveň „zpěvné“ i strukturované.

Druhé víno Le Petit Cheval: „mladší sourozenec“ s vlastním sebevědomím

Le Petit Cheval vzniká koncem 80. let jako odpověď na potřebu ještě přísnější selekce pro Grand Vin. V moderním pojetí domu je to víno, které se rodí ze stejných vinic a stejných odrůd, ale z jiného výběru šarží. Nejde o jednu konkrétní parcelu – naopak: do Petitu se mohou dostat různé části sklizně podle toho, jak se v daném roce projeví.

Zároveň je Le Petit Cheval chápáno jako víno s odlišným posláním: být přístupnější dříve, nabídnout „vstupní bránu“ do stylu Cheval Blanc, ale neslevit z důrazu na eleganci. Je to rozdíl mezi koncertem a komorní skladbou: stejná hudební řeč, jiný rozsah a dřívější otevřenost.

Otázka a experiment: „Kdyby Cheval Blanc bylo bílé, jaké by bylo?“

Jednou z nejživějších kapitol současnosti je vznik bílého vína. Impuls přichází po akvizici sousedního panství La Tour du Pin (historicky spojeného s okolními vinicemi), kdy se část pozemků začne postupně využívat pro Sauvignon Blanc a Sémillon. Cheval Blanc si k tomu přistupuje typicky: jako k dlouhodobému experimentu, kde se testuje vhodnost půd, klonů a práce ve sklepě.

Výsledkem je Petit Cheval Blanc, jehož první ročník se objeví jako 2014. Odrůdově stojí především na Sauvignon Blanc doplněném Sémillonem. Zajímavé je, že projekt vzniká z čisté zvědavosti, nikoliv z módy: odpovědět si, jak by se DNA Cheval Blanc přetlumočila do bílého vína. Tím se zrodila nová linie, která zároveň rozšířila obraz domu směrem k moderní podobě Bordeaux, kde bílé „fine wine“ už není exotikou, ale seriózní kategorií.

Cheval Blanc a Saint-Émilion: proč se ikona rozhodla odejít z klasifikace

Klasifikace Saint-Émilionu je zvláštní instituce: na rozdíl od rigidního modelu Médocu se pravidelně reviduje a motivuje statky k investicím a dlouhodobému zlepšování. Zároveň však v posledních dekádách vyvolává i spory a debaty o tom, jaká kritéria jsou pro „velikost“ vína skutečně relevantní.

V létě 2021 Cheval Blanc oznámilo, že se rozhodlo dále se neúčastnit systému klasifikace Premier Grand Cru Classé A. Důvod byl formulován jako nesoulad hodnot a hodnoticích kritérií: dům chtěl, aby v centru zůstaly terroir, víno a historie – nikoliv parametry, které podle něj stále více posouvají důraz mimo samotné víno (turistika, online média ap.). Pro region to byl symbolicky silný krok. Pro milovníky Cheval Blanc se v praxi nezměnilo téměř nic: víno nepřestalo být tím, čím bylo. Ale gesto mělo význam kulturní: připomnělo, že nejvyšší reputace se nakonec opírá o důvěru ve víno samé a o jeho ročníky, ne o administrativní titul.

Současné vedení a kontinuita: když se „nová krev“ přidá bez ztráty paměti

Cheval Blanc dlouhodobě zdůrazňuje týmovou práci a předávání know-how. V posledních letech se tato kontinuita projevila i na úrovni řízení: technické vedení, které stojí za moderní precizností vinifikace, se stalo zároveň jedním z pilířů strategické stability. Dům tak působí jako organismus, kde se střídají role, ale ne filozofie.

V praxi se to odráží i v tom, jak se mluví o stylu: cílem není vyrobit víno „podle trendu“, ale udržet signaturu – svěžest, délku, finesu, rovnováhu a schopnost zrát. To je vlastnost, která se v době teplejších ročníků stává stále cennější.

Shrnutí vývoje v bodech

• 1. polovina 19. století: formování vinic na pozemcích historicky spojených s okolím Figeac; vznik samostatné identity Cheval Blanc
• 2. polovina 19. století: rychlý vzestup reputace, mezinárodní uznání a symbolické medaile
• 20. století: dlouhá kontinuita panství, stabilita parcel a postupné zpřesňování práce ve vinici i sklepě
• 1998: přechod k novým majitelům s důrazem na investice i zachování týmové kontinuity
• 2006–2014: rozšíření a experimenty, které povedou k uvedení bílého vína Petit Cheval Blanc (první ročník 2014)
• 2009: Bernard Arnault prodává svůj 50% podíl společnosti LVMH
• 2011: otevření moderního vinařství – architektura jako nástroj vinifikační preciznosti
• 2021: agroekologický manifest a rozhodnutí odejít ze systému klasifikace Saint-Émilion.

Rychlý přehled

• Apelace: Saint-Émilion (pravý břeh Bordeaux), poloha na hraně s Pomerolem
• Terroir: mozaika jílu, štěrku a písku; čtvrtohorní naplaveniny; výrazná parcelární různorodost
• Odrůdy (typicky): vysoký podíl Cabernet Franc, doplněný Merlotem a malým podílem Cabernet Sauvignon
• Selekce: víceúrovňové třídění, parcelární vinifikace, variabilní počet parcel v Grand Vin podle ročníku
• Vinifikace: gravitace a minimalizace agresivního čerpání, jemné přečerpávání pro extrakci, oddělená práce s frakcemi
• Élevage: dlouhé zrání v barikových sudech, pravidelný racking, důraz na čistotu bez hrubých zásahů
• Vína: Château Cheval Blanc (Grand Vin), Le Petit Cheval (druhé víno), Petit Cheval Blanc (bílé víno)
• Majitelé (vlastnictví):
  • Château Cheval Blanc je vlastněno skupinou LVMH (divize „Vins d’Exception“) a holdingy rodiny Frère
  • Historicky je akvizice spojována se jmény Bernard Arnault a Baron Albert Frère (od roku 1998)
• Vedení:
  • Pierre-Olivier Clouet – Directeur général (CEO) (od roku 2023)
  • Pierre Lurton – conseil de gérance (předseda správní rady); dříve dlouholetý ředitel panství
• Sklepmistr / maître de chai: Carole André – sklepmistrová
• Enolog / konzultant: Éric Boissenot – externí enologický konzultant (poradce)
• Roční produkce vín (orientačně, liší se podle ročníku a selekce):
  • Château Cheval Blanc (Grand Vin, červené): cca 72 000–96 000 lahví ročně
  • Le Petit Cheval (druhé víno, červené): cca 30 000–48 000 lahví ročně
  • Le Petit Cheval Blanc / Petit Cheval Blanc (bílé): cca 4 500 lahví při uvedení; plánovaný růst až na cca 20 000 lahví ročně

Jak vznikl název tohoto vinařství?

Saint-Émilion Premier Grand Cru Classé A, Château Cheval Blanc, je legenda. Ale odkud se vzal název tohoto mýtu z pravého břehu Bordeaux, který dává vzniknout jednomu z nejvýjimečnějších červených vín na světě?

Je to mytické stvoření. V průběhu staletí a napříč civilizacemi mu byla připisována schopnost jasnozřivosti, stejně jako moc zahánět zlo a varovat před nebezpečím. V několika náboženstvích dokonce převáží svaté a spasitele světa. Na svém hřbetě nesl největší hrdiny historie i fikce. Je to Gandalfův oř v Pánovi prstenů a objevuje se před Aryou Stark ve zlomovém okamžiku v seriálu Hra o trůny. Je to samozřejmě bílý kůň! Toto stvoření je legendární i ve vinicích Bordeaux. V Saint-Émilionu ztělesňuje od roku 1853 jedno z nejpozoruhodnějších a nejvýjimečnějších červených vín světa – Château Cheval Blanc. Toto velké víno ochutnal dokonce i James Bond ve filmu Nikdy neříkej nikdy. Jak se ale Cheval Blanc vlastně dostal na pravý břeh?

Příběh začíná v 16. století. Podle legendy přijel král Jindřich IV. na bílém koni na hranici mezi Saint-Émilionem a Pomerolem do hostince, který byl později po této královské návštěvě pojmenován „Auberge du Cheval Blanc“ (Hostinec U Bílého Koně). Jako u mnoha legend, i tahle hezká historka není pravdivá! Ve skutečnosti se v jedné smlouvě z roku 1546 objevuje místní název Cheval-Blanc. Král – který měl tamní vína v oblibě – se ale narodil až v roce 1553! Je tedy nemožné, aby za tímto jménem stál slavný bílý kůň Jindřicha IV. Víme však, že už v té době se „v jedné vesnici zvané Cheval Blanc“ víno vyrábělo. Podle oficiální historie Château Cheval Blanc se v 16. století na místě, kde se dnes rozkládá panství, nacházela malá pachtýřská usedlost a její majitel už tehdy vyráběl víno. Samotné Château Cheval Blanc však vzniklo až o dvě století později.

V roce 1832 získal Jean-Jacques Ducasse, předseda soudu prvního stupně v Libourne, „statek zvaný Cheval Blanc ve vesnici Saint-Émilion, jako součást svého panství Figeac, ležícího ve stejné vesnici“. A tak se zrodila legenda. V roce 1834 se Ducasse rozhodl proměnit dosud jen malebnou pachtýřskou usedlost, známou také pod názvem Barrail des Caillous, ve velké panství. Udělal pro naplnění svých ambicí vše, co bylo v jeho silách. Nechal vypracovat plány na zámek obklopený francouzskou zahradou a rozhodl se upustit od jména Figeac. Kolem roku 1850 bylo Château Cheval Blanc definitivně ustaveno. Důležitým bodem byl nápad míchat Merlot, tradiční odrůdu Saint-Émilionu a Pomerolu, s odrůdou Cabernet Franc. Odvážné a geniální! Na konci 19. století si vinařství budovalo stále lepší pověst a víno bylo ve velké oblibě ve všech přístavních městech a obchodních centrech po celém světě – v Londýně, Paříži, Antverpách atd. Ve 20. století vystoupalo château na vrchol slávy, když byl Cheval Blanc v roce 1954 povýšen do kategorie Premier Grand Cru Classé „A“. Od té doby panství nepřestává zářit.

U vstupu do nádherného sklepa, který v roce 2011 navrhl architekt Christian de Portzamparc (laureát Pritzkerovy ceny z roku 1994), dominuje velké moderní plátno zobrazující bílého koně z profilu. Připomíná, že tento mimořádný plnokrevník stále cválá po vinicích, které daly jméno jednomu z nejvýjimečnějších červených vín světa.

Zdroj: UGCB

Zdroj (historie a technický rámec): Stephen Brook, The Complete Bordeaux, Octopus Publishing Group Ltd.
Doplňující informace a současnost: vychází ze současného oficiálního popisu vinařství z jejich webových stránek.