Château Mouton Rothschild - historie a současnost

Château Mouton Rothschild - přehled   ...   Koupit Château Mouton Rothschild

 

 

Mouton Rothschild: příběh, který se odmítl smířit s „druhým místem“

V Bordeaux existují jména, která jsou slavná, a pak jsou jména, která se stala kulturní institucí. Château Mouton Rothschild patří do té druhé kategorie. Nejen jako Premier Cru Classé z Pauillacu, ale jako dům, který po desetiletí dokazoval, že velikost vína nevzniká jedním „tajemstvím“, nýbrž součtem místa, vytrvalosti a posedlosti detailem. Pokud by se měl Mouton popsat jednou větou, zněla by asi tak: Víno, které se nikdy nespokojilo s tím, jak ho svět zařadil – a přitom nikdy nepřestalo být typický pauillac.

Nejslavnější věta v dějinách Moutonu se narodila z frustrace. V klasifikaci z roku 1855 byl Mouton zařazen „jen“ mezi druhé Grand Cru Classé. Baron Philippe de Rothschild byl pevně přesvědčen, že to odporuje realitě: ceny a prestiž Moutonu dlouhodobě odpovídaly Premier Cru. Vytoužené povýšení nakonec přišlo až v roce 1973 – mimořádně pozdě, ale o to symboličtěji. A právě tehdy si Mouton přivlastnil motto, které zní jako vzdor i jako slib: „První jsem. Druhý jsem byl. Mouton se nemění.“

Pro zajímavost: v knize o vínech z Bordeaux vydané roku 1867 autor Danflau poznamenává, že až bude klasifikace jednou revidována, Mouton bude jistě povýšen.

Pauillac, štěrky a „motte“: terroir, který umí být přísný i velkorysý

Mouton leží v Pauillacu na levém břehu Médocu – v krajině štěrků, větru a světla, kde Cabernet Sauvignon mívá domovský akcent: černý rybíz, tužkovou grafitovou linku, cedr, tabák a strukturu, která se s věkem skládá do vrstev. Název panství odkazuje na slovo motte – „vyvýšeninu“ či kopec – a není to poetický detail, ale praktická geografie. Mouton stojí na vyvýšených štěrkových hřbetech, které jsou v Médocu klíčové: drenáž, tepelné vyzařování štěrku a tlak na kořenění do hloubky.

Vinice Moutonu nejsou jednolitá plocha. V moderní práci se často mluví o dvou hlavních blocích: Grand Plateau a Carruades. Grand Plateau je typ „médocké učebnice“ – hluboké štěrky (místy až kolem 8 metrů), pod nimi směs jílu, slínu a vápence. Carruades naopak dává Cabernetu obvykle „mužnější“, kouřovější projev a často tu najdeme i parcely, kde se uplatní Merlot. Mouton zároveň staví na přísné filozofii: do grand vin se typicky nepoužívá réva mladší 15 let. To je detail, který v praxi znamená jediné – kvalita má přednost před objemem a rychlou návratností.

Rozloha, odrůdy a tři vína, která definují „rodinu Moutonu“

Château Mouton Rothschild hospodaří přibližně na 91 hektarech vinic v Pauillacu. Základ červeného je postaven na Cabernetu Sauvignon, doplněném Merlotem a malými podíly Cabernet Franc a Petit Verdot. Vedle slavného grand vin je Mouton důležitý i tím, jak pracuje se selekcí: nejde o „vedlejší produkty“, ale o promyšlený systém, který umožňuje být nekompromisní.

Součástí příběhu je i proměna vztahu k druhému vínu. Dlouho byl Mouton k druhým vínům skeptický. Jenže moderní selekce vyžaduje nesmlouvavé nástroje. V roce 1993 proto vzniklo Le Second Vin, později přestavěné do podoby Le Petit Mouton de Mouton Rothschild. Čísla umí být výmluvná: i ve výjimečném ročníku může být do grand vin vybrána jen část sklizně – zbytek tvoří Petit Mouton nebo se prodá mimo doménu. Mouton tím ukazuje, že „velikost“ se často rodí z umění říci ne.

Třetím pilířem je bílé Aile d’Argent, které vzniklo v roce 1991. Jde o suché bílé víno z pauillackých parcel, kde je více písku a chladnějších půd vhodných pro bílé odrůdy. Zrání probíhá částečně v novém dubu a sklizeň probíhá často ve více průchodech, aby se zachytila ideální zralost a čistota aromatiky.

Kořeny a proměny vlastnictví: od Brane k Rothschildům

Dějiny Moutonu jsou staré, ale jeho moderní identita se rodí v několika „zlomech“. Jedním z nejstarších významných vlastníků byl Joseph de Brane, který v 18. století spojil své jméno s panstvím (v tehdejší době neslo jméno Brane-Mouton). Když Josephův vnuk Hector de Brane roku 1830 panství nabídl k prodeji, bylo osázeno révou na 50 hektarech a hlavní odrůdou byl Cabernet Sauvignon. Novým majitelem se stal pařížský bankéř Isaac Thuret, který zřejmě nevyvíjel velké úsilí o udržení či zlepšení kvality, což může vysvětlovat Moutonovo neuspokojivé zařazení v roce 1855. V roce 1853, když Thuret znovu své panství prodával, se vinice zmenšily na 37 hektarů. Možná i nedávná změna majitele, absence obyvatelného château a stav vinic ovlivnily ty, kdo klasifikaci sestavovali. Ukazovalo se, jak rychle se může kvalita v Bordeaux měnit podle investic a péče.

Kupujícím byl Baron Nathaniel de Rothschild s nímž přišel zásadní obrat: zlepšil vinice i víno a jeho potomci postupně budovali infrastrukturu. Jeho syn James zdědil Mouton roku 1870 a postavil skromný zámek, dnes zvaný Le Petit Mouton, který se (poněkud nezvykle) nachází uprostřed nádvoří obklopeného chai a dalšími budovami. James zemřel mladý roku 1881, ale jeho vdova Laura-Thérèse převzala vedení a spravovala panství až do své smrti v roce 1920. Majetek odkázala staršímu synovi Henrimu, ten však o něj projevoval malý zájem, raději zůstával v Paříži a ustoupil ve prospěch svého bratra Philippa.

Baron Philippe de Rothschild: moderní revoluce v Pauillacu

Pokud existuje jedna postava, bez níž by byl Mouton dnes jiným domem, je to Baron Philippe de Rothschild. Když panství převzal ve dvaceti letech, žil prý v podmínkách bez tekoucí vody a elektřiny – což zní neuvěřitelně, dokud si člověk neuvědomí, že to byl svět, kde „sláva“ a „komfort“ spolu často nesouvisely. Philippova modernizace ale nebyla kosmetická; byla systémová.

V roce 1924 udělal krok, který dnes působí samozřejmě, ale tehdy byl revoluční: nalahvoval celý ročník přímo na château. Mouton tím získal kontrolu nad kvalitou i identitou. O dva roky později byl dokončen nový chai a současně se zrodila další tradice: umělecké etikety. První z nich byla kubisticky laděná práce Jeana Carlu a od té doby se Mouton stal jediným velkým bordeauxským domem, který systematicky propojuje víno s výtvarným uměním tak, že z toho vznikla samostatná „kolekce ročníků“.

Nejde o marketingovou hříčku – součástí areálu je Museum of Wine in Art, které ukazuje, že v Moutonu je estetika vnímána jako součást kulturního odkazu. A právě díky tomuto zviditelnění a osobnímu charisma barona Philippa se Mouton stal pro mnoho lidí „tváří Bordeaux“: aristokratický dům, který umí být zároveň překvapivě otevřený.

Válka, návrat a další generace: události, které Mouton nezlomily

Druhá světová válka zasáhla Mouton tvrdě: panství bylo vyvlastněno, baron uvězněn a jeho manželka Elizabeth tragicky zemřela v koncentračním táboře. Paradoxně se během války na Moutonu víno dál vyrábělo, protože areál sloužil jako vojenské velitelství. Po válce se baron Philippe do Moutonu vrátil a roku 1954 se znovu oženil; vybral si americkou nevěstu Pauline Fairfax-Potter. Zemřela v roce 1976 a baronův zármutek byl hluboký a dlouhý. V 70. letech také američanům ukázal, že není žádný povýšený francouzský aristokrat, když v Napa Valley založil Opus One jako společný podnik s Robertem Mondavim.

Od jeho smrti v roce 1988 panství energicky vedla jeho dcera Philippine, bývalá herečka, jejíž šarm a osobní magnetismus se vyrovnal otcovu. Pokračovala také v otcově strategii společných podniků v jiných zemích, například Almaviva v Chile. Léta nemoci jí sice nezabránila zůstat v čele Moutonu, ale roku 2014 zemřela a vystřídaly ji její tři děti. Od roku 2003 byl technickým ředitelem celé skupiny Mouton vysoce ceněný Philippe Dhalluin.

Vinohradnictví, vinifikace, technologie a produkce

Mouton bývá popisován jako nejopulentnější z „Premier Crus“, ale jeho styl nevzniká náhodou. Stojí za ním velmi konkrétní terroir, přísná práce ve vinici, ruční sběr, selekce po parcelách a moderní gravitační sklep, který po roce 2010 posunul přesnost vinifikace o kus dál.

Produkce a „rodina“ vín Moutonu

• Produkce: přibližně 320 000 lahví ročně (souhrnně v rámci panství)
• Hlavní víno: Château Mouton Rothschild
• Druhé víno: Le Petit Mouton de Mouton Rothschild
• Bílé víno: Aile d’Argent

Mouton dlouho patřil k panstvím, která byla k „druhým vínům“ zdrženlivá: existovala obava, že když má vinař bezpečné odkladiště, nemusí tlačit kvalitu napříč celým panstvím. Nakonec ale zvítězila praxe: druhé víno umožňuje tvrdší selekci pro grand vin a zároveň dává smysl i v letech, kdy je potřeba být nekompromisní.

Vinice a odrůdy: Plateau de Mouton, hluboké štěrky a „dvojí tvář“ terroiru

Jádro vinic leží na vyvýšenině známé jako Plateau de Mouton, zhruba kolem 27 metrů nad mořem. Vinice se obvykle popisují jako mimořádně štěrkové, s velkou hloubkou a výborným odvodněním – a právě to vysvětluje, proč Cabernet Sauvignon tak často dává vínu pevnou kostru a typickou pauillackou autoritu.

Oficiálně je zastoupení odrůd ve vinici: Cabernet Sauvignon 81 %, Merlot 15 %, Cabernet Franc 3 % a Petit Verdot 1 %. Ve výsledné kupáži se poměry rok od roku mění, ale Cabernet Sauvignon obvykle dominuje, protože určuje tříslovinu, aromatickou intenzitu i schopnost zrání.

Prakticky se často mluví o dvou hlavních blocích vinic: Grand Plateau a Carruades. Grand Plateau je štěrkově mohutné, s podložím, kde se objevují jílové, slínové i vápencové vrstvy; Carruades naopak dává Cabernetu výraz, který je popisován jako „mužnější“ a kouřovější. Mezi těmito částmi je jemná prohlubeň, kde se uplatní i Merlot.

Důležitý detail selekce ve vinici: Mouton uplatňuje zásadu, že do grand vin nepoužívá hrozny z příliš mladých keřů (v praxi se zmiňuje hranice přibližně 15 let). Zároveň prošlo panství i „čistkou“ ve výsadbách: blok velmi starého Cabernet Franc byl vyklučen, protože réva degenerovala a kvalita neodpovídala okolnímu Cabernetu Sauvignon.

Hustota výsadby je u Moutonu uváděna jako typicky médocká a vysoká – v oficiálním popisu dokonce kolem 10 000 keřů/ha. Průměrné stáří hlav se pohybuje okolo 44–45 let.

Udržitelnost a práce ve vinici: „znát každý keř“

Pro Mouton je typické, že lidé často pracují dlouhodobě se stejnými parcelami. Výsledkem je hluboká znalost každé řady a každé odchylky: co je u konkrétního místa normální a co je varovný signál. V praxi se to promítá do jemnějšího rozhodování o sklizni, selekci i následném zacházení s jednotlivými partiemi.

V posledních letech se objevuje i důraz na detailnější půdní analýzy – cílem je lépe doladit výsadby, práci s listovou stěnou a strategií sklizně podle mikro-rozdílů v terroiru.

Sklizeň: ručně, v otevřených koších s cílem ochránit bobule

Sběr probíhá ručně a hrozny se dávají do malých otevřených košů, aby zůstaly co nejvíc vcelku. Hned po odstopkování následuje ruční třídění – cokoliv neprojde, nemá v dalším kroku místo.

Důležitý je i způsob transportu uvnitř vinařství: vytříděné hrozny putují v mobilních nádobách a do kvasných kádí se dostávají gravitačně – bez zbytečného čerpání a tlaku. Myšlenka je jednoduchá: od vinice po káď se s hrozny zachází tak, aby ovoce nebylo vystaveno „nepřirozenému“ násilí.

Vinifikace: gravitační sklep a práce po parcelách

Klíčovým technologickým symbolem moderního Moutonu je gravitační kvasný sklep (vat room). Je postavený na dvou úrovních a kombinuje tradiční práci se dřevem s moderní konstrukcí z kovu.

Zásadní je, že kádě nejsou „jedna velikost pro všechny“. Jejich počet a různé objemy umožňují vinifikovat jednotlivé parcely a odrůdy separátně – a teprve potom skládat výslednou kupáž. Většina kádí je dubová (celkem 44), zbytek nerezový (celkem 20).

Část dubových kádí je vybavena průhlednými lamelami (transparent staves), aby technický tým mohl sledovat průběh vinifikace opravdu zblízka – ne podle grafu, ale podle reality v kádi.

V praxi se zmiňuje i snaha o jemnější extrakci: pracuje se s opatrnějším řízením procesu, aby výsledný výraz získal víc finesy a klasičnosti – aniž by se ztratil typický moutonovský objem.

Co se změnilo po roce 2010: první sklizeň v novém sklepu a vyšší kontrola nad detailem

Zásadní posun přichází na začátku 10. let: po několika letech prací nový gravitační vat room přijal svou první sklizeň v roce 2012. To je hranice, kdy se „moderní Mouton“ stává realitou: gravitační tok hroznů, širší škála kádí pro separátní parcely a lepší možnost sledovat vinifikaci přinášejí vyšší přesnost zejména v letech, kdy je selekce extrémně důležitá.

Zrání: nové sudy, tradiční médocké postupy a finální stabilizace

Po dokvašení následuje zrání, které je klasicky médocké: vína zrají přibližně 20 měsíců a u hlavního vína se počítá s novými dubovými sudy. Součástí procesu je pravidelné dolévání a tradiční čiření vaječným bílkem, které má víno vyčistit a stabilizovat.

Během zrání se sudy přesouvají z hlavních prostor (Grand Chai) do sklepů pro sudy druhého roku, kde víno zůstává v chladu až do finální sudové zralosti.

Druhé a bílé víno: stejné nároky, jiný cíl

Le Petit Mouton se vyrábí z hroznů vybraných – často z mladších keřů – a je sklizeno, vinifikováno i lahvováno se stejnou pečlivostí jako grand vin. Rozdíl není v „péči“, ale v tom, jaké partie se do výsledku dostanou.

Bílé Aile d’Argent vzniká z parcel, které jsou pro bílé odrůdy vhodnější (často písčitější a chladnější). Ve vinařské praxi se zmiňuje postupná sklizeň na více průchodů (tries successives) a práce se sudem, aby si víno zachovalo charakter, ale získalo i hloubku.

Vinice, parcely a technologie: Grand Plateau, Carruades a moderní vinařství

Vinice Moutonu mají průměrné stáří kolem 45 let a táhnou se směrem na západ od obce Le Pouyalet, jižně od vinic Lafite. Zajímavé je, že Mouton a Lafite sdílejí „plateau Carruades“, takže se zde i na mapě ukazuje, jak blízko u sebe mohou ležet velké příběhy. V posledních letech se panství zaměřuje na detailní půdní analýzy, aby co nejpřesněji ladilo výsadby a sklizeň.

Je třeba rozlišit dvě hlavní části: Grand Plateau (západně od vinařství) a Carruades. Grand Plateau je mimořádně štěrkové – hloubka štěrku může sahat až k několika metrům, s velkými kameny a pískem bohatým na železo. Pod tím následují vrstvy jílu, slínu a vápence.

V severní části plateau existoval ještě nedávno blok velmi starého Cabernet Franc (přibližně 3,5 ha), který byl vyklučován v roce 2005: réva degenerovala a i když víno umělo být dobré, nepřekonalo kvalitu Cabernet Sauvignonu v okolí. Cabernet Franc se tak do hlavního vína dostával jen občas, zatímco Cabernet Sauvignon „prošel“ prakticky vždy. Zároveň platí politika, že do grand vin se nepoužívají hrozny z příliš mladých keřů (pod 15 let).

Mezi Grand Plateau a Carruades je mírná prohlubeň, kde se uplatňuje i Merlot. Philippe Dhalluin popisuje Cabernet z Carruades jako „mužnější“ a kouřovější než Cabernet z Grand Plateau.

Vedle červeného Moutonu vzniká i bílé víno Aile d’Argent (založené na začátku 90. let), pro které jsou hrozny vysazené na písčitějších parcelách s chladnějšími půdami, vhodnými pro bílá vína. Sběr probíhá postupně ve více průchodech vinicí a zrání zahrnuje i práci se sudem.

Z hlediska hospodaření se zmiňuje i experimentální přechod části ploch k biodynamice (v době textu zhruba 10 hektarů), s důrazem na dlouhodobou práci stejných lidí na stejných parcelách – „rok co rok“, aby vznikla hluboká znalost každého místa.

Velkým milníkem je dokončení gravitačního vinařství v roce 2012: dlouhá budova s moderní selekcí hroznů, kombinací ocelových a dřevěných kvasných nádob a důrazem na možnost sledovat proces kvašení. Preferují se původní kvasinky, v některých případech se proces „nastartuje“ selektovanými. Dhalluin pracuje se snížením kvasných teplot pro jemnější extrakci a pečlivěji hlídá práci s čerpáním. Malolaktická fermentace probíhá z velké části v tancích, po ní následuje skládání kupáží. Zrání trvá zhruba rok a půl, obvykle v sudech s výrazným podílem nového dřeva, přičemž se posouvá preference od těžšího vypalování k umírněnějšímu „medium toast“, aby dub víno méně označoval. Závěrem se pracuje s čiřením (tradičně vaječným bílkem) a jen lehkou filtrací před lahvováním.

Druhé víno a selekce sklizně: proč je Petit Mouton relativně „malé“

Mouton dlouho nebyl přesvědčen o užitečnosti „druhých vín“. Existovala obava, že když vinaři mají kam „odložit“ horší parcely, přestanou se snažit o nejlepší výsledek napříč celým panstvím. Časem se však přístup změnil: v roce 1993 se objevilo druhé víno pod jiným jménem a později se koncept upravil do podoby, kterou dnes známe jako Le Petit Mouton.

Zajímavé je, že i tak zůstává podíl druhého vína relativně nízký. Například ročník 2005, kdy značná část sklizně šla do grand vin, menší část do Petit Mouton a zbytek se prodal mimo label. A zároveň se připomíná, že v jiných ročnících může být výběr přísnější a podíl pro grand vin citelně menší. Pro čtenáře je to důležité sdělení: Mouton pracuje s velmi ostrým sítem selekce, které se rok od roku mění podle toho, co vinice skutečně daly.

Styl Moutonu: opulence, třída a snaha o jemnější výraz

V rámci Premier Cru má Mouton pověst nejbohatšího, nejšťavnatějšího a „nejmasitějšího“ vína. Jeho opulentní výraz se někdy přirovnává k projevu novosvětských Cabernetů – ne jako výtka, ale jako popis smyslnosti, toastových tónů, exotiky a váhy. Zároveň však Mouton neztrácí pauillackou identitu; jen ji často podává v bohatším, efektnějším kabátě.

V posledních letech se tým snaží o drobné, ale důležité úpravy, které mají přinést více finesy a klasičtější výraz. I tak má Mouton sklon „na čas se zavřít“ a znovu se otevřít až po několika letech. Dhalluin se snaží držet extrakci na uzdě: nižší teploty kvašení, citlivější práce s přečerpáváním a volba sudů s mírnějším vypalováním – směr, který měl být nastartován už v době Patricka Léona.

Výsledkem je víno, které občas působí, jako by chtělo světu dokazovat svou velikost „až příliš“, ale i tehdy má tolik předností, že by bylo škoda si stěžovat. A když se všechny prvky potkají, Mouton umí nabídnout kombinaci síly, bohatosti a charismatu, která je v Bordeaux nezaměnitelná.

Současnost Château Mouton-Rothschild

V posledních letech se události kolem Château Mouton-Rothschild (a celé skupiny Baron Philippe de Rothschild) nesou ve znamení „nové generace“ a zároveň kontinuální modernizace: po převzetí rodinné společnosti třemi dětmi baronky Philippine (Philippe Sereys de Rothschild, Camille Sereys de Rothschild, Julien de Beaumarchais de Rothschild) se postupně víc zapojují do strategie domu a do komunikace ikonických témat Moutonu – zejména propojení vína a umění skrze každoroční autorskou etiketu, která v posledních letech dál posílila mezinárodní mediální pozornost.

V technické rovině je na Moutonu dlouhodobě patrný posun k jemnější extrakci a „klasičtějšímu“ projevu, opřený o detailní parcelní práci a o moderní sklepní zázemí; tento trend se promítá do selekce hroznů, řízení teplot kvašení i práce se dřevem při zrání. Současně se výrazně rozvíjejí i „sesterské“ statky v Pauillacu: například Château Clerc Milon v tomto období prezentuje nové či zásadně aktualizované technické zázemí (částečně zahloubené provozy, přirozenou regulaci teplot, moderní sklep a energetické prvky typu solárních panelů), což ukazuje, že skupina investuje nejen do vlajkového Moutonu, ale i do infrastruktury dalších majetků.

Vedle techniky je viditelná i kulturní a společenská rovina: v letech zhruba 2018–2025 se objevují charitativní a aukční projekty spojené s uměleckými etiketami či limitovanými edicemi, čímž se dále posiluje obraz Moutonu jako značky, která umí propojit víno, umění a filantropii.

Od roku 2023 probíhá rekonstrukce a rozšíření části označované „Grand Mouton“, přičemž projekt je veden s architektonickým vedením BPM Architectes a zapojením Studio Putman. V praxi se tato přestavba spojuje s rozvojem návštěvnického a prezentačního zázemí (tedy prostoru, který je pro Mouton klíčový i kvůli muzejní a umělecké dimenzi). Dokončení je plánováno na rok 2026.

Klíčová data

• 18. století: jméno Brane v historii panství; terroir se prosazuje jako jeden z nejlepších v okolí Pauillacu
• 1830–1855: změny vlastníků a stav vinic v době, kdy se rodí klasifikace 1855
• 1855: Mouton zařazen jako druhý růst – začátek dlouhé „bitvy o povýšení“
• 1924: baron Philippe nalahvuje celý ročník na château a odstartuje tradici uměleckých etiket
• 1973: historické povýšení na Premier Cru Classé
• 1991: vznik bílého Aile d’Argent
• 1993: vznik druhého vína (dnes Le Petit Mouton de Mouton Rothschild)
• 2012: nové gravitační vinařství – technologický milník pro jemnost práce
• 2023: zahájení rekonstrukce a rozšíření části označované „Grand Mouton“
• Současnost: posun k větší finese, důraz na precizní extrakci, teploty a sudové zrání se středním toastem

Stručná fakta

• Apelace a klasifikace: Pauillac, Premier Cru Classé (od roku 1973)
• Vinice: přibližně 91 ha
• Klíčové parcely / bloky: Grand Plateau a Carruades (mozaika půd od hlubokých štěrků po jílovito-vápencové podloží)
• Hlavní vína: Château Mouton Rothschild (grand vin), Le Petit Mouton de Mouton Rothschild (druhé víno), Aile d’Argent (bílé)
• Vinifikace (vybrané prvky): gravitační vinařství, optické třídění, kombinace nerezových a dubových tanků, preferované spontánní kvašení, zjemnění extrakce řízením teplot
• Élevage: přibližně 18 měsíců v dubových sudech; preferovaný střední toast; čiření vaječným bílkem; lehká filtrace před lahvováním
• Majitelé: Philippe Sereys de Rothschild, Camille Sereys de Rothschild, Julien de Beaumarchais de Rothschild
• Ředitel / výkonné vedení: Ariane Khaida (Executive Director, Châteaux & Domaines / Châteaux Wines v rámci skupiny Baron Philippe de Rothschild)
• Technický ředitel: Jean-Emmanuel Danjoy (Technical Director v rámci pauillackých statků skupiny)
• Sklepmistr (maître de chai): Gérard Linaires
• Enolog (aktuálně): Erick Tourbier (poradce/technický konzultant pro enologii v rámci skupiny)

 

Zdroj: Stephen Brook, The Complete Bordeaux, Octopus Publishing Group Ltd (pasáže k Château Mouton Rothschild)
Doplnění: vychází z aktuálního oficiálního popisu panství na jejich webových stránkách.