Château Figeac

„Médoc v Saint-Émilionu“ a silná tradice rodiny Manoncourt

Chateau Figeac chateau

Figeac není jen další slavné jméno – je to geologická a odrůdová výjimka, která dává Saint-Émilionu jiné pojetí

Château Figeac patří k těm vínům Bordeaux, která si člověk neplete. Ne proto, že by křičela efektní zralostí nebo okázalým dřevem, ale protože mluví zvláštním, velmi vyhraněným jazykem: štěrk, grafit, jemná salinita, napětí a tříslovina, která umí být přísná – a přitom noblesní. V apelaci, kde často kraluje Merlot a vápencová elegance, působí Figeac jako „pravobřežní panství s levobřežní páteří“. A není to metafora: atypicky vysoký podíl cabernetů a půdy tvořené hlubokými štěrky (graves) dělají z Figeacu jedno z nejvíc „médockých“ vín Saint-Émilionu.

Současně je Figeac jedním z největších celistvých majetků v Saint-Émilionu. Dnes má panství kolem 54 hektarů v jednom bloku, z toho přibližně 41 hektarů tvoří vinice. Tento fakt je v regionu, kde je krajina poskládaná z mozaiky malých parcel, obrovskou výhodou: terroir je sice různorodý, ale hospodářsky i organicky propojený do jednoho „ekosystému“ – a přesně tak se k němu Figeac i chová.

Od římské villy k rodině Manoncourt

Tradice lokality sahá do starověku: na místě dnešního châteaux stála podle historických pramenů gallo-římská vila patřící rodině Figeacus (2. století n. l.), po níž panství nese jméno. V průběhu středověku se rozsáhlý statek proměnil v seigneurii a postupně se stal jedním z pilířů rozvoje moderního vinohradnictví v Libournais. To podstatné pro dnešní podobu vinařství se však odehrávalo především v novověku: pozemky se v průběhu staletí přelévaly mezi šlechtickými a měšťanskými rody a v 19. století dochází k postupnému „rozpadu“ velkého historického panství Figeac (historické popisy mluví až o zhruba 200 hektarech, samozřejmě ne celé pod vinicí) na více menších domén - např. části La Conseillante a Cheval Blanc byly vyčleněny právě z figeackých vinic. Právě tehdy se v okolí objevuje nezvyklé množství názvů, které si slovo „Figeac“ nesou v názvu – jako ozvěnu původní velikosti a prestiže.

Zlomovým okamžikem je rok 1892, kdy se Figeac dostává do rukou rodiny Manoncourt (v širším rodinném rámci Villepigue/Manoncourt). Od té doby zůstává panství v rámci stejné rodiny – a právě to je jeden z nejcennějších „nehmotných“ kapitálů Figeacu: dlouhá paměť místa, předávání rozhodnutí a zkušeností napříč generacemi a schopnost držet styl i v časech, kdy se Bordeaux měnilo ekonomicky, technologicky i klimaticky.

Rodinná stopa se neprojevuje jen ve vinohradnictví, ale i v symbolice. Ikonická etiketa, která se vymyká běžné bordeauxské tradici rytiny zámku, byla vytvořena pro ročník 1906 rodinným příbuzným Robertem Villepigue: rukopisné jméno „Château-Figeac“ podtržené červenou linkou působí dodnes jako prapor – trochu drzý, trochu aristokratický, a hlavně nezaměnitelný. Je to drobná, ale výmluvná připomínka, že Figeac vždycky rád dělal věci po svém.

Thierry Manoncourt: „faraon“ Saint-Émilionu a muž, který Figeacu vtiskl moderní styl

Nejsilnější osobností novodobé historie byl bezpochyby Thierry Manoncourt (1917–2010). Do vedení nastoupil v roce 1947 a během více než šesti dekád vytvořil to, co se dnes často nazývá „style Figeac“: důraz na cabernety, přesnost, délku, schopnost zrání a noblesu, která není postavená na mohutnosti, ale na architektuře. Manoncourt nebyl jen tradičním „majitelem zámku“; byl agronom, člověk se smyslem pro inovaci a zároveň s respektem k živé krajině. Jeho práce posunula Figeac do modernity ještě dřív, než se modernita stala módním slovem.

V posledních dvou dekádách jeho života se postupně stáhl z denního řízení a předal operativu rodině a týmu; zemřel v roce 2010 ve věku 92 let. Pro mnohé v regionu zůstává symbolem gentlemanské éry Bordeaux – doby, kdy se autorita budovala trpělivostí, osobní přítomností a schopností vysvětlit, proč víno chutná právě tak, jak chutná.

Během posledních dvou desetiletí jeho života však přenechal každodenní řízení Figeacu svému zeti, hraběti Éricu d’Aramon. K „revoluci“ ve Figeacu došlo v roce 2013, kdy byl Éric d’Aramon propuštěn svou tchyní a nahrazen bývalým správcem vinic Frédéricem Fayem. Zároveň byl jako konzultant najat Michel Rolland – k zděšení mnohých, kteří považovali styl Figeacu za pravý opak Rollandova pojetí. Ovšem ti, kdo ochutnali ročník 2015, se obecně shodli, že Rolland respektoval typický charakter Figeacu.

Současné vlastnictví a vedení: rodina Manoncourt jako kořen, tým jako motor

Château Figeac dnes stále patří rodině Manoncourt. V rámci rodinné struktury hrají klíčové role tři jména, která se na panství objevují v posledních letech nejčastěji:

Marie-France Manoncourt – Présidente d’Honneur, spolumajitelka; dlouhodobě představuje kontinuitu a rodinnou přítomnost v každodenním životě statku
Hortense Idoine Manoncourt – předsedkyně správní rady, spolumajitelka; koordinuje řízení domény na úrovni strategie i dohledu
Blandine de Brier Manoncourt – generální tajemnice a spolumajitelka; věnuje se správě majetku, komunikaci, právní ochraně a reprezentaci rodiny

Operativní řízení vinařství a jeho stylovou konzistenci však drží také profesionální tým. Pro čtenáře, kteří hledají „kdo je kdo“ ve Figeacu dnes, je klíčové zejména toto obsazení:

Ředitel / Directeur Général: Frédéric Faye – ve Figeacu začínal už v roce 2002, prošel pozicemi ve vinici, stal se technickým ředitelem a od roku 2013 nese odpovědnost za každodenní operativní chod a styl vín
Technický ředitel / Directeur Technique: Romain Jean-Pierre – zodpovídá za technickou stránku vinifikace a precizní práci „parcela po parcele“; v komunikaci panství často zdůrazňuje tvorbu vína jako „kompozici“ ročníku bez předsudků k jednotlivým tratím
Sklepmistr / Maître de Chai: Jean Albino – legenda kontinuity: ve sklepě Figeacu působí od roku 1982, tedy desítky sklizní, které doslova vtiskly paměť ročníků do každodenní praxe
Enolog (externí konzultant) / Œnologue-conseil: Michel Rolland – od roku 2013 je hlavním enologickým poradcem (po předchozím konzultantovi), přináší druh „kritické zpětné vazby“ a zkušenost napříč Bordeaux i světem.

Je to důležitá rovnováha: rodina je „důvod“, proč se drží dlouhodobá identita; tým je „mechanismus“, který tu identitu každoročně dokáže přetlumočit do konkrétního vína.

Terroir: tři štěrkové „croupes“, modré jíly a písky – a díky tomu cabernetová převaha na pravém břehu

Figeac je často popisován jako panství postavené na třech štěrkových hřbetech (croupes) táhnoucích se od severu k jihu. Mezi nimi a kolem nich se objevují písčitější sektory, zatímco pod štěrky leží vrstvy jílů (včetně proslulých „modrých jílů“). V praxi to dává dvě zásadní věci: výborný odvod vody v deštivých letech a zároveň schopnost udržet určitý vodní režim v letech suchých – protože podloží umí fungovat jako rezervoár a stabilizátor.

Štěrkové půdy s minimem jílu na povrchu jsou navíc ideální pro cabernety. A právě to je klíč: zatímco mnoho Saint-Émilionů stojí na merlotové hedonii, Figeac historicky sází na tři odrůdy ve vyrovnané triádě. Tradičně se uvádí přibližně 35 % Cabernet Sauvignon, 35 % Cabernet Franc a 30 % Merlot (v praxi se poměry mohou jemně posouvat podle obnovy vinic a ročníku, ale filozofie „cabernetového srdce“ zůstává).

Je také zajímavé, že vinice Figeacu je do velké míry scelená. Historické popisy upozorňují na to, že mimo hlavní blok existuje jen malý doplněk (řádově pár hektarů) podél cesty směrem k Libourne. Tato kompaktnost usnadňuje jednotnou práci ve vinici, ale zároveň nechává vyniknout vnitřní terroirovou pestrost – protože rozdíly nevznikají vzdáleností, nýbrž typem půdy a mikroklimatem uvnitř jedné domény.

Vinohrad jako živý ekosystém

Château Figeac dnes velmi otevřeně mluví o krajině jako o celku. Vinice je chráněna mimo jiné dlouhým, stoletým živým plotem (v řádu kilometrů), který funguje jako větrolam i biokoridor. V areálu panství najdete louky, rybník, park, meze, různé druhy stromů a prvky, které podporují hmyz, ptactvo i netopýry. Nejde o romantickou dekoraci – pro vinařství je to praktická odpověď na klimatickou nestabilitu i tlak chorob: živý ekosystém umí být odolnější než „sterilní“ vinice.

Figeac dlouhodobě pracuje v režimu, který lze popsat jako velmi přísně vedené „udržitelné vinohradnictví“: má environmentální certifikace (včetně mezinárodního standardu ISO 14001 a vysoké úrovně HVE). Zároveň je pro něj typické spojení vědy a tradice: v jednom desetiletí najdete mapování půd (geofyzikální měření, práce s daty), v dalším návrat k tradičním postupům – například orbě s koňmi, která je šetrnější ke struktuře půdy a k životu v ní.

Za zmínku stojí i drobné „detailní“ projekty, které ale o mnohém vypovídají: například snaha nahradit plastové (nylonové) vázací materiály ve vinici přírodními biodegradabilními variantami a obnova historických zdrojů proutí. Je to typický figeacský přístup: inovace není vždycky hi-tech; inovace je někdy návrat k něčemu, co dává smysl právě dnes.

Odrůdy a styl: proč Figeac chutná jinak než většina Saint-Émilionu

Cabernet Sauvignon a Cabernet Franc jsou ve Figeacu doma. Cabernet Sauvignon přidává vertikálu: grafitovou stopu, suchou minerální energii a dlouhověkost. Cabernet Franc přináší aromatickou noblesu: květiny, jemné koření, někdy tóny tabáku, bylin, cedru, a především schopnost „prosvítit“ směs svěžestí. Merlot je zde spíše sval a textura – dodává střed patra, šťavnatost, tmavé ovoce a kulatost, ale málokdy se stává dominantním hlasem.

Výsledkem je víno, které mívá relativně pozdní nástup plné otevřenosti, ale zato umí stárnout s mimořádnou grácií. Starší ochutnávky často připomínají, že ve velkých ročnících se Figeac dokáže přiblížit jemnosti a aristokratické vyrovnanosti nejlepších vín Pomerolu i Médocu – a někdy dokonce vzbuzuje debatu, zda terroir Figeacu není „ještě lepší“, než mu dovoluje být samotná apelace.

Klasifikace a status: cesta na vrchol a rok 2022 jako historický milník

Figeac je v klasifikaci Saint-Émilionu přítomen dlouhodobě (od prvních poválečných klasifikačních struktur). Největší zprávou posledních let je však povýšení do nejvyššího stupně Premier Grand Cru Classé „A“ v klasifikaci roku 2022. V praxi to není jen „písmeno na papíře“: je to potvrzení dlouhodobé práce ve vinici, investic do přesnosti ve sklepě i konzistence stylu napříč ročníky – a zároveň symbolický moment, který mnoho lidí v regionu vnímalo jako „spravedlivé“ umístění Figeacu tam, kam dlouho patřil kvalitou, i když to administrativně ještě nebylo napsáno.

Nový sklep jako nástroj: 5 000 m² přesnosti, gravitace a vinifikace

Moderní éra Figeacu má svůj viditelný emblém: nové sklepní a vinifikační zázemí otevřené/inaugurované v roce 2021. Je to velká, ale záměrně nenápadná stavba, částečně zapuštěná do svahu, aby nerušila dominantu historického zámku. Celý komplex má více než 5 000 m², dvě podzemní úrovně a byl navržen jako „nervový systém“ domény: přivést do sklepa stejnou jemnost, jakou vinařství vyžaduje ve vinici.

Klíčová je práce s gravitací. Hrozny přijíždějí na horní úroveň, mošt a víno pak putují „dolů“ s minimem agresivního čerpání. V Bordeaux, kde rozhodují drobné rozdíly v textuře tříslovin, není způsob přepravy moštu a vína detail. Je to součást stylu.

Srdcem nového cuvieru je kruh osmi na míru vyrobených francouzských dubových kádí (certifikované dřevo), doplněný o 40 nerezových tanků ve tvaru zkráceného kužele určených pro vinifikaci po parcelách a dokonce „intra-parcelárně“ (tedy jemněji než jen podle názvu parcely). Speciální část je vyhrazena pro výzkum a vývoj, což je pro Figeac typické: inovace tu nemá podobu jednorázové revoluce, ale systematického ověřování nápadů v praxi.

Vinifikace krok za krokem: jak se rodí Figeac od hroznu po assemblage

1) Sklizeň: pozdní, ale přesná
Figeac je známý tím, že sklizeň zde často přichází později než u merlotových sousedů – logicky kvůli cabernetům. Cílem není „přezrálost“, ale vyzrálost fenolická: tříslovina má být zralá, šťavnatá a jemná, aromatika čistá a vrstevnatá. V posledních letech (včetně teplejších ročníků) to znamená extrémně separátní rozhodování: sbírat se musí ve správný den pro daný blok, ne „podle kalendáře“.

2) Selekce hroznů a čistota materiálu
Do špičkové podoby Figeacu patří přísná selekce. Moderní provoz umožňuje více úrovní třídění a velmi přesné oddělení šarží. V některých letech se pracuje i s technologiemi, které pomáhají vyřadit nedokonalé bobule, aby se do tanků dostal jen materiál, který má potenciál pro jemnou extrakci bez hrubosti.

3) Kvašení: přirozené kvasinky a práce ve dřevě i nerezu
Figeac tradičně využívá kvašení s přirozenými kvasinkami a část fermentace probíhá v dřevěných nádobách – což je spojení tradice a stylu: dřevo pomáhá mikrooxidaci, zjemnění textury a práci s teplotní setrvačností. Nový cuvier rozšiřuje možnosti: dubové kádě dávají „hlubší“ fermentační prostředí, nerezové kuželové tanky zase přesnost pro jednotlivé parcely a mikro-parcelární šarže.

4) Extrakce: pigeage a délestage jako nástroje jemnosti
Figeac klade důraz na elegantní extrakci. Tradičním pojmům jako pigeage (ponořování matolinového klobouku) a délestage (odčerpání a návrat moštu přes matoliny) se zde dává moderní smysl: nejde o „sílu“, ale o kontrolu. Cabernety umí být přísné; proto se extrakce vede tak, aby tříslovina byla jemná, definovaná a dlouhá – nikoli hrubá.

5) Malolaktická fermentace a první zrání
Po alkoholovém kvašení následuje malolaktická fermentace. Ve Figeacu se často zdůrazňuje plynulý přechod do zrání v sudech a snaha minimalizovat agresivní zásahy. V této fázi už tým sleduje nejen analytiku, ale hlavně senzoriku jednotlivých lotů: jak se chová cabernet z konkrétního štěrkového hřbetu, jak reaguje merlot z jílovitější části, jaká je délka a struktura.

6) Élevage: 15–18 měsíců ve 100% novém francouzském dubu
Figeac patří k domům, které dlouhodobě pracují s velmi vysokým podílem nových sudů – v praxi se běžně uvádí 100% nové francouzské sudy a délka zrání kolem 15 až 18 měsíců. Zní to jako recept na „příliš dřeva“, jenže u Figeacu je důležitý kontext: cabernetová struktura a štěrková mineralita mají kapacitu dřevo absorbovat, integrovat a proměnit v jemnou, kořenitou vrstvu, která podporuje architekturu vína. K tomu se přidává práce s pravidelným doléváním (kvůli „andělské dani“), se stáčením a s neustálou degustací sud po sudu.

7) Assemblage: když se z desítek hlasů stane jeden styl
Protože Figeac vinifikuje detailně po parcelách, je assemblage klíčovým okamžikem roku. Teprve zde se rozhoduje, jaký poměr odrůd a jaké šarže nejlépe vyjádří ročník, aniž by zradily „podpis“ domény. Figeac se nesnaží vyrobit stejné víno každý rok; snaží se vyrobit nejlepší Figeac daného roku. To znamená, že poměry Cabernet Sauvignon / Cabernet Franc / Merlot se mohou mezi ročníky mírně měnit podle toho, jak se jednotlivé odrůdy projevily.

Druhé víno Petit-Figeac

Figeac má tradici druhého vína překvapivě dlouhou. Už ve 40. letech 20. století patřil k průkopníkům myšlenky, že ne všechny šarže musí skončit v Grand Vin. Dnes se druhé víno jmenuje Petit-Figeac (název se používá od ročníku 2012; dříve se objevoval název La Grange Neuve de Figeac). Petit-Figeac není „odpad“ – je to selekce lotů, které jsou věrné stylu, ale mají být přístupnější dříve: více ovoce v mládí, měkčí hrany, stále však cabernetová noblesa a figeacská čistota.

Pro milovníka Bordeaux je Petit-Figeac skvělý způsob, jak pochopit DNA domény bez toho, aby musel čekat deset či patnáct let. A pro samotné vinařství je to nástroj přísnosti: Grand Vin si může dovolit být jen to nejlepší.

Ročníky a pověst: proč se o Figeacu mluví jako o „nejspolehlivějších“ vínech Bordeaux

Mezi staršími degustátory má Figeac pověst vína, které se umí vyvíjet do krásy i v ročnících, které nejsou historicky pro Bordeaux „snadné“. V archivech ochutnávek se opakují motivy: u vyzrálých ročníků se objevuje tabák, cedr, jemný kouř, grafit a vrstvená ovocnost. V nejlepších ročnících umí být víno nejen komplexní, ale i překvapivě „mladé“ na svůj věk – jako by cabernetová kostra držela energii pohromadě déle než u mnoha sousedů.

Mezi milovníky zrajících vín kolují příběhy o lahvích, které zůstaly živé po půl století. Ať už je člověk ochutnával na večeři, na vertikále nebo ve sklepě sběratele, často se opakuje stejný dojem: Figeac je víno, které má vlastní tempo. Nepospíchá. Odměňuje trpělivost.

Shrnutí vývoje v bodech

1892: začátek kontinuity rodiny Manoncourt na Château Figeac
1906: vznik ikonické etikety (Robert Villepigue), která se stává vizuálním podpisem domény
1947–2010: éra Thierryho Manoncourta – definice „style Figeac“, důraz na cabernety, inovaci a respekt k živému prostředí
2013: Frédéric Faye se stává ředitelem (Directeur Général); zároveň dochází ke změně enologického konzultanta (Michel Rolland)
2012 (od tohoto ročníku): druhé víno nese jméno Petit-Figeac
2021: dokončení a inaugurace nového, vysoce přesného, gravitačního sklepa a cuvieru
2022: povýšení Château Figeac na Premier Grand Cru Classé “A”.

Stručná fakta

Apelace: Saint-Émilion Grand Cru (pravý břeh Bordeaux)
Vinohrad: cca 41 ha vinic v rámci ~54 ha panství, převážně v jednom souvislém bloku
Terroir: tři štěrkové hřbety (graves), místy písky, podloží s jíly (včetně „modrých“ jílů)
Odrůdy (typicky): vysoký podíl cabernetů – často uváděno kolem 35% Cabernet Sauvignon, 35% Cabernet Franc, 30% Merlot (v ročnících se poměry mohou měnit)
Styl: struktura, grafitová mineralita, dlouhověkost; „médocká“ páteř v Saint-Émilionu
Vinifikace: parcelární přístup, práce v dubových i nerezových nádobách, důraz na jemnou extrakci (pigeage/délestage), gravitační pohyb vína
Élevage: obvykle 15–18 měsíců ve 100% nových francouzských barikových sudech
Vína: Château Figeac (Grand Vin), Petit-Figeac (druhé víno)
Roční produkce (orientačně): často se uvádí kolem 120 000 lahví (souhrnně, liší se podle ročníku a selekce)

Zdroj (historie a technický rámec): Stephen Brook, The Complete Bordeaux, Octopus Publishing Group Ltd.
Doplňující informace a současnost: vychází ze současného oficiálního popisu vinařství z jejich webových stránek.

Chcete si nějakou lahev z Château Figeac pořídit?

Château Figeac – kompletní nabídka ročníků