Château Angélus - historie a současnost
Château Angélus - přehled ... Koupit Château Angélus
Zvuk zvonů, rodinná kontinuita a moderní vinifikace
Château Angélus patří k vínům, která se v Saint-Émilionu nečtou jen podle ročníku, ale i podle vrstev příběhu. Jeho identita stojí na zvláštní kombinaci: hluboké rodinné kontinuity, velmi konkrétní polohy vinic v amfiteátru pod třemi kostely a zároveň na ochotě měnit postupy ve chvíli, kdy je to potřeba. Angélus dlouho působilo jako klasický „pravobřežní“ statek – merlotový, hedvábný, svůdný – a přitom si vždy hlídalo vertikální napětí Cabernet Francu, na který je rodina de Boüard de Laforest obzvlášť hrdá. V posledních desetiletích se z něj stal jeden z nejviditelnějších symbolů moderního Saint-Émilionu: víno, které umí být okázalé v architektuře, ale ve sklepě překvapivě disciplinované.
Kořeny místa: amfiteátr pod kostely a „zvuk Angélusu“
Vyprávění o tomto vinařství začíná zvukem. Vinice Château Angélus leží v přirozeném amfiteátru, který shora rámují tři kostely Saint-Émilionu; právě tady se zvony rozléhaly tak, že určovaly rytmus práce ve vinicích – ráno, v poledne i večer. Angélus byl původně modlitbou, krátkým zastavením uprostřed dne, a zvon na etiketě dodnes připomíná chvíli oddanosti a soustředění. Vinařství tuto symboliku propojuje i s kulturním odkazem: obrazem „The Angelus“ od Jeana-Françoise Milleta, který tento okamžik modlitby zvěčnil v jedné z ikon francouzského malířství.
V praktické rovině je ale „zvuk zvonu“ především metaforou terroiru: jde o polohu na jižních svazích („foot of the hill“), kde se v Saint-Émilionu tradičně rodí nejambicióznější vína. Angélus je tak jedním z těch statků, u nichž se duchovní legenda přirozeně překlápí do velmi pozemského tématu: jak co nejlépe využít rozdíly v půdě, expozici a mikroklimatu, aby víno mělo sílu i eleganci.
Rodina de Boüard de Laforest: osm generací a pevný bod od roku 1782
Klíčovým pilířem Angélusu je rodinná linie. Rodina de Boüard de Laforest působí v Saint-Émilionu od roku 1782, kdy se Jean de Boüard de Laforest v tomto regionu usadil; později se rodinné hospodaření propojilo s panstvím Mazerat. Na začátku 20. století pak Maurice de Boüard de Laforest statek rozšířil a v roce 1920 přidal tříhektarovou vinici pojmenovanou Angélus, kterou po roce 1945 předal svým synům. Právě v této době se začíná rodit Angélus jako dnešní značka – nejprve jako rodinné hospodářství, které se postupně skládá z více částí, a nakonec jako sjednocené panství s jasným jménem a ambicí.
Důležitým mezníkem je rok 1954, kdy byl Angélus v první klasifikaci Saint-Émilion zařazeno mezi Grand Cru Classé. Vinařství tuto „první pečeť“ bere jako začátek moderního příběhu: reputace už byla dost silná na to, aby statek přežil krizi Bordeaux v 70. letech, a zároveň aby se v 80. letech zapojil do celkového enologického „zrychlení“, které tehdy proměnilo kvalitu celého regionu.
Moderní éra: Hubert de Boüard, obrat k preciznosti a povýšení mezi elitu
Zásadní změna směru přichází s Hubertem de Boüard de Laforest. Vedení převzal v roce 1985 a jak sám přiznává, v 70. a na počátku 80. let statek zaostával – a bylo potřeba jej „znovu nastartovat“. Přelomovým impulzem pro něj byla cesta do Burgundska v roce 1980: odtud si odnesl silnější důraz na práci se sudem i na celkovou disciplínu ve vinici. Praktiky, které dnes znějí samozřejmě (zelená sklizeň, omezení hnojiv, vyšší vedení révy, třídicí stoly), byly tehdy v Saint-Émilionu vnímány jako radikální. Angélus je přesto zavedl – a postupně se ukázalo, že šlo o kroky správným směrem.
V roce 1979 byly získány tři hektary vinic od Beau-Séjour-Bécot a právě tato akvizice významně přispěla ke zlepšení kvality, které v roce 1996 vedlo k povýšení Angélusu na Premier Grand Cru Classé (B). O několik let později statek vystoupal až na vrcholnou úroveň „A“ (historicky už byl vnímán jako jeden ze symbolů této nejvyšší kategorie).
Nicméně v lednu 2022 Château Angélus oznámilo, že se z nadcházející re-klasifikace odhlásí a klasifikaci opouští. Vedení v tiskové zprávě uvedlo, že klasifikace se z nástroje pokroku stala „vehiklem nepřátelství a nestability“. Odkazuje na to, že revize v letech 2006 a 2012 vyvolaly řadu soudních sporů a proti ročníku 2022 už byly podány dvě žaloby. K odstoupení přispělo i rozhodnutí soudu z listopadu 2021, v němž byl spolumajitel vinařství Hubert de Boüard pokutován za „nezákonný střet zájmů“ při stanovování kritérií
pro klasifikaci 2012. Ten poté prohlásil, že „životaschopnost procesu se nám nezdá zajištěna a výhody nepřevažují riziko nespravedlivých útoků“.
Pro úplnost nutno dodat, že v letech 2021–2022 vystoupila i další dvě špičková vinařství: Ausone a Cheval Blanc, která kritizovala, že klasifikace klade důraz na počet turistů či aktivitu na sociálních sítích, což s kvalitou vína nesouvisí.
Vinice dnes: mozaika svahů, starý Cabernet Franc a práce s rozdíly půdy
Angélus je dobrá ukázka toho, jak může „pravobřežní“ vinařství stát na kontrastech. Vinice leží na svazích klesajících od Château Bellevue: nahoře se objevuje klasický jílovito-vápencový charakter côtes, níže je více písku a méně jílu. De Boüard přitom otevřeně říká, že část nižších poloh by nebyla považována za výjimečnou, kdyby na ní byl vysazen Merlot – jenže právě teplé, dobře odvodněné písky prý vyhovují Cabernet Francu „perfektně“.
To je klíčové: Cabernet Franc je v Angélusu nejen doplňkem, ale jedním z nositelů identity. Je třeba zdůraznit, že některé keře mají až kolem 65 let a že de Boüard je na ně mimořádně hrdý. V praxi to znamená, že Angélus pracuje s velmi rozdílnými stavebními kameny a snaží se z nich poskládat styl, který je současně sladce ovocný (pravobřežní přitažlivost) a zároveň „vertikální“ a svěží (napětí Cabernet Francu).
Co se vyrábí: grand vin a rodina vín kolem zvonu
První víno - Grand Vin - nese jméno Château Angélus. Na výměře 29 hektarů je tradiční skladba odrůd (přibližně 50 % Merlot, 47 % Cabernet Franc a malé procento Cabernet Sauvignon) a produkce činí kolem 140 000 lahví ročně. Druhé víno je pojmenováno Le Carillon de l’Angélus – a právě „carillon“, zvonkohra, se stala v Angélusu dalším motivem, který propojuje značku, architekturu i návštěvnický zážitek.
Carillon d’Angélus byl poprvé uveden v ročníku 1987. Je to víno sestavené z Merlotu, Cabernet Francu a Cabernet Sauvignonu, přičemž vinařství zdůrazňuje, že vinifikace i zrání se přizpůsobují jeho vlastnímu stylu: má být čistě ovocné, s hebkými tříslovinami a elegantním dozvukem. Vedle toho Angélus prezentuje i další vína (například N°3 d’Angélus či novější projekty), která mají zpřístupnit „angelusovskou“ preciznost v dřívěji pitelném, "méně čekacím režimu" – ale filozofie selekce a důraz na typičnost Saint-Émilionu zůstávají společné.
Vinifikace: konzervativní jádro, přesná extrakce a dlouhé zrání v novém dubu
Na Angélusu je zajímavé, že jeho image bývá někdy extravagantní, zatímco proces vinifikace působí překvapivě střídmě. De Boüard je technologicky konzervativní: studenou maceraci používá jen občas, pigeage není systematická a drcení bylo postupně opuštěno (do roku 2014). Až do roku 2001 byly všechny tanky z nerezové oceli; později přibyly tanky betonové a poté i obrácené kuželové tanky pro gravitační pojetí vinifikace. Pokud mošt potřebuje vyšší koncentraci, provádí se „saignée“, které zvýší poměr slupky k moštu a posílí strukturu.
Klíčová je práce se sudem. Víno jde do bariků co nejdříve a zůstává převážně v novém dubu až kolem 22 měsíců. Přitom, i když víno leží na kalech a nestáčí se až do června, Angélus se vyhýbá módním technikám typu batonáž či „cliquage“. Pointa je jednoduchá: čistota hroznů a selekce mají být tak vysoké, aby se ve sklepě nemuselo „zachraňovat“ to, co mělo být vyřešeno ve vinici. Výsledek má být strukturovaný, ale bez hrubosti – víno, které umí zrát, ale není postavené na slepé síle.
Technologická evoluce: gravitace, minimum manipulace a nové vinifikační centrum
Modernizace se v Angélusu odehrává ve velkém měřítku. Jde o nový, technicky ambiciózní projekt vinifikačního sklepa: dvoupatrovou, gravitačně řešenou fermentační halu, která odmítá používání čerpadel a minimalizuje manipulaci s hrozny i moštem. Cílem má být zachování „intaktnosti“ hroznů a zisk větší přesnosti, elegance a komplexity ve víně. Charakteristickým prvkem jsou obrácené a „zavěšené“ tronkokónické tanky, které kombinují tři historické materiály používané v Angélusu: dřevo, nerez a beton. Vinařství tak spojuje tradici materiálu s moderní ergonomií a kontrolou procesu.
Budova nového vinařství (pro část produkce a návazná vína) o ploše kolem 4 400 m² je zčásti zapuštěná do terénu, má zelenou střechu, optické třídění při příjmu hroznů, prostory pro malo-laktickou fermentaci i barikové sklepy. Do technického balíku patří i zařízení na výrobu dusíku pro ochranu vín a kontrolu kyslíku během vinifikace i zrání, fotovoltaika pro část energetických potřeb a environmentální certifikace BREEAM. Moderní Angélus tak působí jako projekt, který chce být současně estetický, vysoce funkční a udržitelný – bez toho, aby se z vína stal „technologický produkt“ bez duše.
Lidé a kontinuita: Stéphanie de Boüard-Rivoal a „správcovská“ filozofie
Hubert de Boüard vedl Angélus až do roku 2016, kdy vedení převzala jeho dcera Stéphanie de Boüard-Rivoal jako osmá generace rodu. Ta je teprve třetí ženou v historii statku, která Angélus vede. V jejím pojetí se často objevuje motiv správcovství: nejsme vlastníky historie, ale jejími dočasnými strážci – a úkolem je udržet ji v co nejlepších podmínkách pro další generace.
Tohle je důležité i pro pochopení rozhodnutí z roku 2022, kdy Angélus stáhl kandidaturu ze Saint-Émilionské klasifikace. Vinařství to rámuje jako strategii stabilizace: místo účasti v systému, který se stal zdrojem sporů, se chce soustředit na dlouhodobou kvalitu a světovou reprezentaci Saint-Émilionu. Ať už se čtenář staví ke klasifikačním debatám jakkoli, pro Angélus je to jasný signál, že reputaci chce opřít hlavně o víno, terroir a konzistentní práci – nikoli o administrativní status.
Věci, které k Angélusu patří: zvonkohra, ale i konzistence jejich vín
Angélus má i odlehčenou stránku své prezentace: vzestup v klasifikaci byl oslaven stavebním rozmachem a návštěvníci tak bývají překvapeni novou galerií nad vinařstvím i „all-singing, all-dancing“ zvonkohrou, která vesele přehrává národní hymny pro hosty. Angélus zkrátka umí pracovat s dramaturgií zážitku – a dělá to s jistou dávkou teatrálnosti, která je v Bordeaux spíš výjimkou než pravidlem.
Do stejné kategorie patří i degustace starších ročníků a pozdější „vertikála“ z magnum lahví (1985–2009), na níž vznikla řada poznámek Stephena Brooka. Je to připomínka, že Angélus není jen víno současné popularity, ale také víno s historií zrání: od ročníků, které mohou působit už unaveně, až po ty, které dlouhodobě ukazují konzistenci a schopnost spojit opulentní nos s energií a svěžestí na patře.
Současnost: mezi tradicí materiálu a architekturou budoucnosti
Angélus dnes stojí na pomyslném rozhraní. Na jedné straně je tu terroir amfiteátru pod kostely, starý Cabernet Franc a rodinná historie, která je zde po generace. Na druhé straně je tu cílená investice do prostoru a techniky: gravitační provoz, minimalizace manipulace, kombinace dřeva, nerezu a betonu, práce s kyslíkem a energie budovy. Zvlášť zajímavé je, že vinařství nepůsobí jako „laboratoř“, ale spíš jako haute couture dílna: důraz na detail, krásu, řád a přesnost – s cílem, aby výsledné víno bylo elegantnější a čitelnější.
V Saint-Émilionu, kde se dnes řeší klimatická změna, posun zralostí a tlak na udržitelnost, dává tato kombinace smysl. Angélus si chce držet svůj podpis: plnost a svůdnost pravého břehu, ale s vertikální kostrou Cabernet Francu a s vinifikací, která je přesná, nikoli agresivní. Pokud je zvon na etiketě symbolem zastavení a soustředění, pak moderní Angélus působí jako snaha o totéž v technologickém měřítku: zpomalit chaos procesu a nechat terroir zaznít čistěji.
Závěr
Château Angélus je dnes jedním z nejvýraznějších jmen Saint-Émilionu, ale jeho síla není jen v reputaci. Je v tom, jak se dokázalo vyvíjet bez ztráty identity: od rodinného hospodaření spojeného s Mazeratem, přes první klasifikaci v roce 1954, obrat k preciznosti pod vedením Huberta de Boüard, až po současnou éru Stéphanie de Boüard-Rivoal, která staví na dlouhodobé stabilitě. Vinifikace v Château Angélus umí být ve sklepě překvapivě „nemoderní“ – a přesto investuje do nejmodernějšího zázemí, aby minimalizovalo zásahy a zvýšilo přesnost. V tom je jeho současný charakter: víno, které je ambiciózní, ale chce být čitelné; víno, které zní hlasitě jménem, architekturou i symbolem zvonu – a zároveň chce, aby v chuti rozhodoval terroir.
Shrnutí vývoje v bodech
- 1782: rodina de Boüard de Laforest se usazuje v Saint-Émilionu; začíná moderní rodinná kontinuita
- 1920: Maurice de Boüard de Laforest rozšiřuje majetek a přidává tříhektarovou vinici pojmenovanou Angélus
- 1945: statek přechází na další generaci; postupné sjednocování rodinných částí pod dnešním jménem
- 1954: první klasifikace Saint-Émilionu – Angélus je Grand Cru Classé
- 1979: akvizice tří hektarů vinic od Beau-Séjour-Bécot jako významný terroirový posun
- 1980: cesta do Burgundska inspiruje budoucí důraz na sudy a modernější disciplínu práce
- 1985: Hubert de Boüard přebírá vedení; začíná intenzivní modernizace ve vinici i ve sklepě
- 1986: zavedení třídicích stolů – tehdy radikální krok
- 1987: první ročník Carillon d’Angélus
- 1990: změna názvu vína na Angélus
- 1996: povýšení na Premier Grand Cru Classé (B)
- 2001: začíná širší práce s jinými typy tanků vedle nerezu (beton, kuželové tvary).
- 2012: Stéphanie de Boüard-Rivoal se připojuje k vedení; Angélus patří k vrcholným jménům klasifikace
- 2016: předání vlastnické/řídicí role na další generaci
- 2019: dokončení nového vinařského zázemí pro část produkce (optické třídění, 100% gravitace, zelená střecha, BREEAM)
- 2022: Angélus stahuje kandidaturu z další klasifikace Saint-Émilionu
- 2024: inaugurace nové vinifikační budovy s důrazem na gravitaci a minimalizaci manipulace
Rychlý přehled
- Oblast / apelace: Bordeaux – Saint-Émilion
- Poloha vinic: přirozený amfiteátr pod třemi kostely Saint-Émilionu; jižní expozice „foot of the hill“
- Výměra vinic (dle knižního zdroje): cca 29 ha
- Odrůdy (dle knižního zdroje): Merlot (~50 %), Cabernet Franc (~47 %), Cabernet Sauvignon (~3 %)
- Grand vin: Château Angélus
- Druhé víno: Le Carillon de l’Angélus (poprvé ročník 1987)
- Stylová osa: kombinace pravobřežní plnosti s „vertikalitou“ Cabernet Francu; důraz na eleganci a zrání
- Vinifikace: selektivní studená macerace; saignée dle potřeby; postupný posun od čistě nerezových tanků k betonu a kuželovým tvarům
- Zrání: převážně v nových barikových sudech až cca 22 měsíců; ležení na kalech bez „módních“ zásahů
- Nové sklepy: gravitační provoz bez čerpadel, obrácené tronkokónické kádě (dřevo/nerez/beton), optické třídění, ochrana dusíkem, fotovoltaika, BREEAM
- Aktuální kontext: stažení kandidatury z klasifikace Saint-Émilion 2022; soustředění na dlouhodobou kvalitu a stabilitu
Zdroj (historie a vinifikace – knižní rámec): Stephen Brook, The Complete Bordeaux, Octopus Publishing Group Ltd. (překlad z poskytnutého výřezu).
Doplňující informace a současnost: oficiální stránky Château Angélus a vybrané odborné články o Saint-Émilionu a klasifikaci.
Chcete si nějakou lahev z Château Angélus pořídit?